Brněnský drak, 4. turnaj

Ve dnech 17. 4. – 18. 4. 2009 se odehrál další turnaj Brněnská Drak. Tentokráte s pořadovým číslem 4. I když byla účast poněkud menší, nic to neubralo na kvalitě hry. Snad jen mazání CHAMELEON připravené na nedělní extraligu mohlo být důvodem menších průměrů než obvykle.
Jak psal Roman v pátek, tak již páteční předehrávka byla předzvěstí obtížného mazání, ale též spousty omluvených, či neomluvených hráčů. V pátek namísto hráčů dvanácti hrálo pouze devět. Nejlepší byl Karel Hladík s průměrem 179,50. To je masakr, co? Ještě, že hodil těch 235 v poslední hře, jinak nevím, nevím.
Sobota, ranní runda a neúčast je opravdu vysoká. Opět se hrálo na poloprázdných drahách. Přemýšlím, co je příčinou. Je hezké počasí? Nebo je pravdou fakt, že se prostě hráči bojí hrát na těžších modelech, aby si nekazili průměr? Opravdu je baví hrát na HOUSECH a bez rozmyslu to házet na pravou stranu s vědomím že se to nějak vrátí? (Jsem pravák, leváci prominou.) Petr Harbáček, který shodou okolností v pátek trénoval s reprezentací, by si rád zahrál, když už byl v Brně. Musel však zpět do Plzně. A já mu věřil, že musí. Navíc v neděli se vracel na extraligu, tak by si i cestu ušetřil. Ale musel… Nedojeli ani někteří slovenští hráči. To nám zase bratři vymysleli turnaj na Slovensku. Škoda, že někteří představitelé slovenského bowlingu neuznávají náš turnaj jako turnaj kategorie A. Pokud se rozumný člověk podívá do turnajového kalendáře na oficiálních stránkách ČBA, musel by to zjistit. Ale zřejmě je jednoduší do nekonečna tvrdit opak, čili lež. Proto vyzývám všechny hráče ze Slovenska – BRNĚSKÝ DRAK JE TURNAJ KATEGORIE A. Tak přijeďte a nebojte se. Na druhou stranu, abych byl objektivní, třeba se na to jen vymlouvají a bojí se přijet. Kdo ví? Tak ukončím rozbor malé účasti na turnaji a vrátím se k první rundě.
Okolo půl deváté se objevila Jana Lébrová. Bez ohlášení. Říkala, že se mrkla na osazovačku a jelikož tam bylo volno, tak přijela. Paráda. Že si ráda vyzkouší co je to za mazání. Myslím, že ani trochu nelitovala. V základní části zahrála dobře a do semifinále postoupila se šestého místa. Tam pak měla štěstí jako Lucky Looser a ve finále skončila osmá. Mezi ženami první. A to my v Brně oceňujeme. Pohárem, vínem a tak. Nejlépe zahrál restartista Roman Pešl (764), druhý byla pak Fanda Kolář (755).
Druhá runda opět nebyla zaplněna. Již jsem začínal mít obavu, zda dojede alespoň obstojný počet hráčů. Aby personál nehrál přesilovku. I když, pokud se postavíme s Romanem vedle sebe, tak personál nemá šanci. Na druhou rundu k nám zavítali lyžaři, naši milí Pražané, Síbrtovi. Olinka a Ivan. Rádi jsme je viděli a snad i oni nás. :-) Ivan si hned objednal restart a mít pak následně volno ještě v poslední rundě, tak by hrál a hrál. No, MASKR na drahách neustále pokračoval. Slovenská „reprezentace“ hovořila něco o rasové nesnášenlivosti a schválnostech vůči Slovákům. Ale boha, my nič. To přece vymysleli v USA. To je ta země co bez výstrahy napadá po světě jednotlivé státy a snaží se je přecvičovat. No a taky vymýšlí takové hnusné mazání, prý pro MBA, ale já si myslím, že je to jen propaganda. Oni ví, že si to Evropan stáhne a bude se snažit na tom hrát. Zatím oni si doma mažou HOUSE a hrají 250 průměr. Jako na Zličíně. Kurňa, že by je odhalili dřív než my?
Třetí runda budiž pochválena. První runda plně obsazena. Jdu kouřit. Musím si rozmyslit, co napíšu. Z PC mi potichu hraje KISS. Dobré. Ještě se půjdu napít. Pitný režim je taky potřeba. A o dalších psát nebudu. Tak kde jsem to skončil. Jo třetí runda. Paráda. Žena upekla pletýnky, tak je tady hltám. Ale pomalu, pomalu. Jsou ještě teplé. Abych pak neměl kolíka, teda kuliku, totiž koliku jsem chtěl napsat. Teď hraje Nazareth. To je opravdu good radio. Tak teď fakt už k té třetí rundě. Přijel si zahrát i Ratko Burič a hrál fakt parádně. Opálený, usměvavý. Po kvalifikaci osmý. Celkově desátý. Ještě pořád může konkurovat hráčům točařům. Přijeli i Lenka a Ivan Fotrovi. Lenka šla na první start a Ivan se rozhodl restartovat. Taky musel na neděli trénovat. A to se mu nakonec vyplatilo. Ani ne tak ten restart, ale trénink. V lize skončil v neděli s průměrem 232 nejlepší! Tedy tento hrací den.
Poslední runda, čtvrtá, byla víceméně plná restartů. Bob Deák přijel s Lukášem Drtilem. Bob zahrál tak, že o bod přeskočil Romana. A Dostal se tak spolu s ním rovnou do finále. Přijeli též manželé Pochylí. Jeden z posledních, koho bych ještě zmínil je Vladimír Dvořák. Náš Láďa! Belgičan. Mimo pralinek, kterými nás poctivě zásobuje, dovezl i auto na opravu a taky spousty rad a vtipů. Hrál tréninkově. Postoupil do semifinále a hrál finále. Většina hráčů hrající restart se zlepšila, i když někteří o chlup, ale rozhodně nemohli litovat. Zažívat zoufalství není přeci každý den.
Úplně na konec jsem si nechal to nejdůležitější. Filipa Mičánka. On se nám ten junior celkem vybarvuje. Je pravda, že už na něm pozorujeme váhání, zda má dojít na turnaj, či na trénink nebo jít s kluky někam ven, ale zatím chodí hrát a trénovat. A to je dobře! Byla by škoda, teď všechno snažení (a ne jen jeho) zahodit a nechat toho být. V kvalifikaci zahrál oproti jiným obstojně a dostal se do semifinále. Aby se nebál, tak jej tam doprovodil i táta Vladimír. Sám se divil, kde se to v něm bere. Osud je však vtipálek a rád si hraje. V semifinále narazili na sebe. Tedy buď to bude otcovražda, nebo synovražda. Po první hře to vypadalo na to druhé, ve druhé hře Filip zatnul zuby a otce zařízl. Nebo podřízl? Já teď nevím, nějak se mi to mate. Postoupil tak do finále, kde se hraje na součet tří her. Tři, to je celkem dost. Dá se to pěkně pos…at či vylepšit. Filip vylepšoval. Po první hře (160) asi ani on nedoufal, že by mohl pomýšlet na bednu. Ale jak jsem psal, tři hry, jsou tři hry. Druhá byla 206 a třetí dokonce 211. To stačilo. Chudák Zdeněk Matěj. Celou dobu si říkal, že by to konečně mohlo vyjít na první místo, ale Filip jej zase odsoudil do role druhých a třetích. Musím napsat, že Zdeněk je jediný kdo byl vždy na bedně – 3x druhý a 1x třetí. Zdeňku nevěš hlavu, Draků je ještě dost a my tě rádi uvidíme! Třetí skončil Juraj Gažo. Ten měl naopak asi největší podporu v hledišti. Celý klan Kuciakovců seděl za dráhou a hlasitě fandil. Je paráda, že si to umí lidi užít i tak. Asi proto k nám i někteří jezdí, že je tu pohoda a že nás rádi vidí. Sakra, nerouhám se? Není to domýšlivé?
Zbytek výsledků si přečtěte v tabulce. Věřím, že jsem alespoň trošku přiblížil tento zatím poslední turnaj. Hlavně pro ty, kteří tam nebyli. Jako třeba Míra Hoffmann. Žádné zábavné hry neproběhly ani hádanky a tak. Nu což. Každý potřebuje jednou za čas volno a klid. Den byl jinak pohodový a klidný.
Domluvil jsem! HOWG!
Michal