Brněnský drak, 5. turnaj

Tak tu máme zase další měsíc a s ním další bowlingové klání na turnaji Brněnský Drak. Tentokráte nám ta obsazovačka trošku prořídla, tudíž jsme byli s Romanem nuceni zrušit rundu první a některé hráče vklínit do zbývajících rund. Myslím, že je zbytečné se neustále pozastavovat nad nízkou účastí. Je to prostě na pytel, pane stavitel. Co vám kurňa vadí? Já s Romanem? Herna? Máte strach? Těch, jež omluvu poslali či zavolali, se mé dotazy netýkají. Pojďte si přečíst, co se událo…
Jedenáctá hódina ódbilá, první (druhá) runda záčalá! 16 hráčů se přesunulo na dráhy a trénink mohl začít. Jsme na ně hodní, jen 10 minut. Víc jsem stejně nemohl dát, na páru 1-2 hrál Roman s Pavlem. Delší trénink by pro ně mohl znamenat i kolaps v průběhu her naostro. Naostro. Jestli tady někdo byl, tak o tom nevím. Ale u chlapů mne to stejně nezajímá. Po 12 minutách jsem tedy ukončil desetiminutový trénink a mohlo se začít hrát. Ostrý start si mohl připsat Karel Hladík s Romanem Pešlem. Ostatním hned popojeli. Jé, znáte ten ftip? Ptá se paní učitelka Eržiky: „Kde bydlíte?“ „Ne, ja névim. Naši popojéli!“ odpoví Eržika. To ovšem není náš případ. U nás žádná Eržika nehrála a kluci popojeli k dobrému výsledku. Alespoň pro první hru. Z ostatních drah se ozývaly výkřiky: „To je masakr“, „Ku..a to snad ne“, „Ty pi..“ a podobně. Jinak se runda dohrála celkem v poklidu. Sloupy odolaly nájezdům hráčů jak Brno Švédům.
Švédové. Výrobce aut SAAB a VOLVO. Vývozce lesního nábytku IKEA. No jo, dnes. Ale v minulosti to tak rozhodně nebylo. Národ rezavých nájezdníků a dobyvatelů. I k Brnu si dovolili přitáhnout – 3. května 1645. V Brně se v tomto čase nacházela pouze posádka čítající 500 vojáků a asi 1000 příslušníků městské milice. To u Švédů to bylo o poznání lepší – 28 000 vojáků pod vedením generála Lennarta Torstensona. To je dost, ne? A ti seveřané se snažili dobýt Brno skoro 4 měsíce. Je pravda, že do Brna přišlo několik posil, ale na druhé straně se taky posilovalo. Na pomoc přišli vybrané jednotky pod velením Zikmunda Rákoczyho. Rozhodující bitva se odehrála 13. srpna 1645. Začalo se ráno ve čtyři a skončilo se večer, kdy generál Torstenson zažádal o příměří. Pověst o zvonění na Petrově o hodinu dříve než poledne zůstává pouze pověstí. Nicméně, jedna důležitá věc po odchodu Švédů od Brna (23. srpna 1645) nastala. Brno se definitivně stalo metropolí Moravy na úkor Olomouce. Tu na rozdíl od Brna Švédi dobyli.
A co se nám to děje na drahách? Ha, dobré. Ještě se tam hraje bowling. Tak jsem se do toho zabral, že jsem měl strach, aby se tam nehrála třeba metaná. Kdo se zlepšil po prohození párů drah, byl třeba Ivan Fotr – 248. Dobré Ivánku, dobré. Roman trošičku polevil ve druhé hře, ale nakonec to nějak dotáhl. Pavlík Košťál měl sice pomalejší začátek, ale střední fáze byla dobrá. Po první rundě se s Karlem Hladíkem usadili na prvních dvou místech. Ta zaručují přímý postup do finále.
Druhá runda. 13:00. Zatím stíháme. Kdo nestíhal, byl Fanda Kolář. Výletním tempem přijel na dvanáctou. Měl tu samozřejmě být v jedenáct. Asi nezná tu pověst o Švédech. Ještě že Majkl Dědic přijel dříve a mohli si tak prohodit místo v rundách. Fanda tedy naskočil až nyní. Dorazili i Pochylí, pro tentokrát i synem Vítkem. Ozdobou dnes byl velmi zlobící prezident Draků Ratko Burič. Zahrál velmi dobře, ale zlobil. Neustále kouřil mimo vyhraněný prostor. Nakonec jsem byl nucen udělit mu pokutu, kterou samozřejmě zaplatil. Opět u některých hráčů nastalo trápení, vztekání. U druhých i bezmoc. Ale vždyť to není takové obtížné mazání. Já na tom ve čtvrtek trénoval a i 150 jsem nahrál. Tak nevím, na co si ti hráči pořád stěžují. Ze severu Moravy k nám zavítal Rosťa Kala. Ihned v premiéře na Drakovi se probil do finále. Co taky od reprezentanta taky čekat. Pavla s Karlem nikdo z trůnu nesesadil, ale do popředí se hráči této rundy přeci jen dostali.
Poslední runda – 15:00. Už bych šel dom. Sedím tu jak od přirození. Nějak nemám svůj den. No, já ho poslední dobou nemám často. Asi práce. Pro některé slovo práce je možná i sprosté slovo nebo si pod tím představují úplně něco jiného. Nicméně já makám jak šroub. Nyní jsem použil slova mých poddaných ze studia. Takto mi totiž odpovídají na mou otázku: „Co děláš?“ Poslední runda byla plná restartů, oprav a druhých šancí. Všichni slovenští hráči využili dlouhé cesty a zahráli si ještě jednou. Restart není nic hanlivého. Prostě si chtějí zahrát. To Pražák nepřijede vůbec. Síbrtovi nepočítám. Ti jsou naši. S postupem to vůbec není jednoduché. Místa je málo a je nutno opravdu něco málo zahrát.
Přijeli i kluci ze Svitav a okolí. Jirka Harašta, Pavel Konečný a Karel Kyncl. Ještě kousek dál to má Standa Zeman. Ten je tuším z Ústí nad Orlicí. To je to město kde stojí Imaginární hospoda Slávka Janouška. Tak jako v předchozích rundách, nic jednoduchého. Dohráno. Nyní je nutné výsledky zapsat, zkontrolovat shody a vyhodnotit. Náramně nám při tom pomáhá, když se každý druhý přijde zeptat, zda mu to stačilo a druhá polovina se tlačí okolo stolu. Fakt paráda. Jak kdyby snad těch pět minut rozhodlo o jeho postupu či nepostupu. Vydrželi jsme a hráči se nahlásili do DESPERÁDA. Tentokráte jich bylo 14, z nichž 4 nejlepší postupují dál. Desperádo se hraje jen na jednu hru. Klasicky, ne amerikou. Taky tento výsledek nikam nezapočítáváme.
Tak těch 16 semifinalistů je na světě. Systém je stále stejný. KO na součet dvou her. Postupuje 8 vítězů duelů a dva LUCKY LOOSER. Asi nejtěsnější boj sváděl Ivan Fotr s Jirkou Haraštou. Ten nakonec duel vyhrál, ale naházeli s Ivanem obě pěkná čísla. To Ivanovi stačilo k postupu jako prvnímu Lucky Looser. Největší trápení zažil Roman Pešl. Na dráze hrál s Luckou Uhlířovou. Roman je prostě GENTLEMAN. Asi už tušíte jak tento „souboj“ dopadl. Ano, Roman prohrál a Lucka postoupila do finále. Přepište dějiny! Dále pak postoupili stálice moravského a brněnského bowlingu. Ze slovenských hráčů pak jen Hedl Marcel dokázal postoupit.
Finále. Hurá. Už to končí. Hodin je přeci jen moc. Doma děti, žena, kočky, želva a kanár. Chodil jsem po drahách a pokukoval, jak komu to jde. Na dvojce Rosťa Kala, na pětce Pavel Košťála a Jirka Harašta. Na posledním páru hrála ekipa dračí ve složení Fotr, Dědic a Burič. Tam jsem bohužel nedošel. Ani nevím proč. Prostě to bylo moc daleko a každý zbytečný krok je zbytečný. A to jsem zaváhal. Tam se ale museli dít věci. K takovému názoru jsem dospěl při zapisování výsledků. Myslel jsem, že největší boj svádí Rosťa, Jirka a Pavel. A ono ne. On to nakonec Ivan. Nečekán, nezván. Chaloupku otočil a mne probudil. Jo, probudil. Z letargie. Opravdu. Vyhrál IVAN FOTR! Druhý nakonec skončil Rosťa Kala, skoro mu vyšlo VEJDA VIDA VENCA a třetí Pavel Košťál. Až nečekaně na pátém místě zůstal Zdeněk Matěj. Bylo to pro něj nejhorší umístění na turnaji v Brně letos. Něco říkal o tom, že toho Rosťu nechá příště doma...
A teď nastalo o pravé FAUX PAS. Nevím, jakým řízením osudu se nám z mozku vytratilo koupit poháry, medaile a ceny a vůbec. Nic nebylo. Prostě zhola nic. Tímto se tedy ještě jednou všem účastníkům a hlavně výhercům omlouvám. Opravdu se nám takové věci stávají jednou za 100 let. Maximálně. Za 100 let. Popelu na hlavu bylo dost…
Jinak děkuji všem za účast, sportovní výkony a pohodu. Tak tu asi celkem byla. Já nevím. Moji náladu jsem popsal výše. Tudíž mé hodnocení by tentokráte nebylo zcela objektivně subjektivní.
Tak někdy…
Michal