Počet to byl praktický, ovšem radši mám nepraktický, ale vyšší počet. Tentokrát však zasáhla kolize s ligami a jinými turnaji (Honza Koráb, Ivan Lank, Roman Vrána?), antibiotika (Kuba Barvínek), výborné sněhové podmínky (Tereza Borovcová) a další (a další). Pružně jsme počtu hráčů přizpůsobili systém turnaje, takže se hrálo na pět her a o výsledku turnaje rozhodl součet těchto her se součtem bonusových bodů za věk. Přes výbornou hru Petry Biedermanové byl po prvních dvou hrách na čele turnaje díky vysokému počtu bodů za málo roků Míša Koráb. Petra ovšem na rozdíl od Michala neslevila, k výbornému průměru (tak jsem ji hrát ještě neviděl) přidala ve třetí hře i nejvyšší nához turnaje výkonem 198 bodů. Na druhé místo se na chvíli dostal Honza Reichl, ovšem Michal Koráb zakončil výkonem 185 bodů, takže se na stříbrnou pozici vrátil, ovšem s nejmenším možným náskokem jednoho bodu. Třetí místo vybojoval Honza Reichl, s náskokem dvaceti bodů na Ondřeje Mlynáře, jemuž tak připadla neoblíbená bramborová medaile. Pátá skončila Petra Jansová, která v poslední hře hodila 188 bodů a po turnaji pak ještě v souboji na jednu hru porazila svou stálé Petru kritizující maminku. Nejnižší průměr měl Lukáš Barvínek, který se dostal před dvojici Náchodských hráčů dostal díky bonusu. Náchoďáci, kteří jsou za normálních okolností dost nebezpeční tak zůstali na ocase hry, ovšem pevně věřím, že až je přestane mrzet, že jsem je neodvezl nejen do Náchoda, ale ani do Rychnova, tak znovu přijedou a místním borcům to natřou. Takže na březnový turnaj, který se hraje pátého, se na mnohem větší startovní pole juniorů (připomínám, že do osmnácti let) těší Zdeněk Barvínek.