11. listopadu 2010|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Esab 3. liga, 6. turnaj

Je možné, že budu bit.

Já být Vámi, tak bych mě bil. Vždyť se podívejte na tabulku. Na první pohled je vidět, že není normální. Ta tabulka. Aby bylo jasno, remíza v Esab lize ještě nebyla. Na pátém místě je Esab C přesto, že nikdo nemá větší počet vítězství. Vyhrávají na mizerná čísla a já je za to trestám. To asi není správné. Tentokrát to ale bylo jinak, vrátil se jim padlý sadař Jarda Jindra a byla z toho tři vítězství na výborná čísla. Nejcennější určitě bylo vítězství v derby proti Esabu B. Béčkaře jsem litoval. Nevyhráli ani jednou a jediný primát, který si z šestého hracího dne nesou, je nejnižší nához dne. 439 bodů opravdu není moc. Na druhou stranu je pravda, že by mě mohli bránit. Mají o čtyři vítězství míň, než „céčkaři“ jsoucí za nimi a stejnou bilanci mají i s Japonci (aby nekecali, tak správně jsou HoďHóTam), kteří jsou před nimi s náskokem jediného bodu. Nevím, co se Japoncům stalo, odmítali alkohol za červené strajky, na to jsem koukal jako blázen. Výsledkem této soustředěné hry jsou tři vítězství, dvě těsné, o devět a o šest bodů. Stejně bodů mají druzí Hřbitováci kteří si po půl roce přivedli již ženatého blázna Mirka Olšavského. Jeho „vypadni“ na herně fakt chybělo. Určitě by nechyběl Petr Motyčka, neb by se uvolnilo místo nejlepšího hráče celé soutěže. Na něj by se dostal Fanda Mrkos (na první fotce uprostřed) opora Lahváčů, kteří ligovou tabulku vedou. Mají o dvě výhry míň, než třetí Japonci, ale bodů o sedmnáct víc. Jo, to je odměna za kvalitní hru. Doufám, že se umí i kvalitně prát a budou mě taky bránit. Lahváči ve třetím hracím dnu třikrát vyhráli a měli i nejvyšší nához družstev. Dolní polovinu tabulky vede Řeznictví Morávek. Družstvo držel Fanda Staněk, ale sám na všechno nestačil. Půl herny trénující Petr Chadraba si sám se sebou neporadil a k němu se kupodivu přidal (tedy výkonem) i Honza Janecký. Jeho síla tentokrát byla jenom v polykání červených strajků. JaR je sedmý a Gabča Růžičková začíná vypadat k světu. Je to vidět na druhém obrázku, kde jí to sluší s Michalem Mikyskou, je to vidět i na hře. Na fotce se ocitli coby držitelé nejvyšších náhozů (Michal 231, Gábina o trochu míň). Nejlepším hráčem týmu byl ovšem její tatíček Zdenek, což ostatním členům týmu nezávidím. Myslím tím jeho chytrá slova. Jenom dva týmy mají víc výher než VoSy Kerhartice. Při pohledu na agresivní členy VoS ve mně vzklíčil pocit, že nejsem zcela v bezpečí. Vojta mě snad nic neudělá, stal se naším rodinným biofarmářem, ale co ti ostatní výrostci. Bezprostředně ale asi v bezpečí jsem, ten hmyz vyhrál třikrát, takže má celkem dobrou náladu. V té se přeci nevraždí. Pod skvělým vedením Štefana Čopiana je TTC na místě devátém. Když si vezmete, kolik je na světě míst, je to rozhodně úspěch. Nejlepším byl zase Jirka Kantorek, až se toho děsím, jak to budu u Malinů u kulečníku poslouchat. Jak hrál a jak má výborný průměr. Zbývá desáté místo (že bych těch míst zas tak moc nebylo?) a na něm je pevně usazen Chaloupka team. Toto dříve skvělé družstvo čtvrté ligy jsem litoval. Jak ti dokáží přijít o body – proti TTC potřeboval hodit Petr Chaloupka osmičku a bylo vyhráno. On ale hodil šestkové parohy a pak místo potřebných tří jen jednu kuželku. A Svata Žitná, ta přišla o nejvyšší nához žen rozdílem jediné kuželky. Přičtěte k tomu porážku o devět bodu od Saponátu a neštěstí máte jak na dlani. Ještě, že není všem dnům konec, to Vám přeje Váš milovaný Zdeněk Barvínek