16. března 2011|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Esab 3. liga, 9. turnaj

Lahváči hráli jako z partesu

Lahváči hráli jako z partesu a na výsledcích je to znát. Měli druhý nejvyšší průměr dne a Míra Hillebrant měl druhý nejvyšší nához lidí. Na fotce nemá tím pádem co dělat, ale je tam. Dostal se na ni tak, že nejvyšší nához žen měla Gábina Růžičková, ale jela domů. V tu chvíli byl nejlepší Míra, tak jsem je vyfotil. To byla jedna ze dvou pozitivních věcí, které Lahváče potkaly, tou druhou je návrat Pepy Mačáta do družstva. Za pasiva lze považovat porážku na 544 bodů o jedenáct a na 557 bodů o pět. Za výkon, který Lahváči předvedli je jedno vítězství málo. Přesto vedou před Hřbitovem Vamberk s náskokem patnácti bodů. Hřbitováci hráli hůř, než Lahváči, ale vyhráli na své výkony třikrát a to nemluvím o množství pitíček, které dostali za červené strajky. Jejich Petr Motyčka je druhý nejlepší hráč ligy, těsně za lahvovým Fandou Mrkosem. Na třetím místě je se ztrátou jednoho bodu na druhé Lahváče Esab C. Úspěch Esabu C je značně závislý na tom, jak porostou houby. Včera to ještě pro Esab vypadalo nadějně, bylo sucho, ale teď když píšu komentář, tak prší. Pro nezasvěcené, Jarda Jindra vyrazí v den ligy na houby a vrátí se druhý den z druhé světové strany. Zatím je ale v týmu pohoda, fotka je oprávněná, kluci si nejvyšší nához družstev pojistili i druhým nejvyšším náhozem, k tomu i nejvyšší průměr, vítězství v derby nad Esabem B, zkrátka den jako obrázek. Nejslabším z Esabáckých týmů (Esab Hř, C, B) je Esab B. O kvalitě této líhně svědčí to, že jsou do čtvrtého místa, jenom že by si mohli pro příští ročník vyměnit písmena. Pomlouvaní Esabáci začali skvěle, dvě výhry, to je dobrý začátek, pak ovšem přišly porážky, z toho ta druhá byla na nejnižší výkon dne. To je taky kumšt, nebo ne? Japonci, hrající pod blbým názvem HoďHóTam, jsou pátí, čili v té lepší polovině tabulky nejhorší. Hráli přesně obráceně, jako Esab B, nejdříve dvě porážky, ta druhá byla na ostudných 410 bodů (Esab hodil 409) a pak dvě slavná vítězství. No jak říkám, úchylky. Šestí jsou hráči Řeznictví Morávek, kteří hráli taky divně. Vyhráli dvakrát, z toho jednou na 469 bodů. To byl nejnižší výkon, na který se bralo. Hoši předvedli několik takových hodů, že jsem se musel až smát. Ovšem dvě výhry mají svou cenu. Stejný počet vítězství má i Jihoafrická republika, čili JaR. Jansa a Růžičky hráli dobře, dva jsou v desítce nejlepších průměrů dne a Gabča měla v konkurenci Lucky Čopiánové nejvyšší nához. Tohle mimořádně nemyslím ironicky, Gábina hodila 197 bodů a Lucka, hrající s tatíkem a Pavlem Liškou za TTC, 188 bodů. Původně jsem se chtěl rozepsat na téma, že to konečně umí někdo i u Čopianů, ale nemůžu. Štefan byl z rodiny nejlepší. Lucku jsem vyfotil proto, že když hodil Jarda Jindra 209, což je nejvyšší nához dne, tak už na herně nebyla nejlepší žena. Vyfotit se s druhou nejlepší ženou Jardovi jistě udělalo radost, mně ne, protože mám fotku rozmazanou. Tak příště. Na devátém místě jsou VoSy, které budou potřebovat asi opravu, tedy konkrétně Sláva Šilar. Chvíli byl v pozici opory týmu, ale tři žlaby do plných na hru, což předvedl tentokrát, to už nebylo ani na jeho nervy. Problémy s nervy evidentně nemá Chaloupka team. Chaloupci s Robertem Šebkem jsou vyrovnaní a desátí, čili poslední. Na účast ve čtvrté lize se evidentně těší, protože byli první, kdo si zaplatil účast na příštím ročníku. Následoval je Esab C a Lucka uprosila tatínka, takže ten zaplatil za TTC. Závěrem snad jen, že i Chaloupky vyhráli jeden zápas, a že se na dubnové setkání s Vámi těší Váš milovaný Zdeněk Barvínek.