... s Ludvíkovými, Karlem Marešem, Pavlem Dologem, taky Ivan Dostál se vyznamenal, ale prim podle mne hrál Michal Nagy. Vezmu to jedno po druhém a začnu Michalem. Ten hrál se svou Jájou, teda nic moc, dostával od ní na frak. To jsem viděl hned poté, co jsem v poledne přišel do herny a na obsazovačce na večerní K-Mont cup jsem si všiml, že se Michal odhlásil. Okamžitě jsem zavolal Štefanu Čopianovi a to místo jsem mu udal. Minutu poté se mi Michal omlouval, že má moc práce a že nemůže. Samozřejmě jsem mu odpověděl, že práce je přednější a že to chápu. Jen nechápu, proč tedy Michal s výrazem narkomana stál na herně od půl sedmé do jedenácti hodin (hrát měl od devíti) a celou dobu si pro sebe drmolil „já jsem takovej vůl, já bych si tak zahrál“. Ludvíkovi, ti začali turnaj dobře. Franta hodil 132 a Majka 92. Když ve druhé hře hodil Franta 113 a Majka 209, zcela po právu ji odsoudil jako nespolehlivou a nevyrovnanou hráčku. Vyrovnanými výkony pak skončil na 45. místě, hned za svou nevyrovnanou manželkou. Karel Mareš, ten zjistil, že je na turnaj přihlášenej hodinu před začátkem. Přilítl na poslední chvíli a hned zahájil výkonem 134 bodů. Ve druhé hře, když měl ve čtvrtým frejmu čtyři nedohody, tak si poručil Becherovku. Kdo Karla zná, ví, že je to u něho věc zcela nevídanou. A ejhle, Bechča zabrala (od září ji dávám za červený strajky), Karel druhou hru zakončil třemi strajky, což mu dalo zase 134 bodů, aby z toho nakonec udělal průměr 173 kuželek. S Pavlem Dologem se legrace rýsovala ve finále. V červnu ho nestihl o pět minut, ale právo na červencové finále si opět vybojoval. Na dráze bylo čtrnáct nejlepších, za finalistu Fandu Štelciga, který byl na herně po krátké zastávce na operačním sále jen jako pozorovatel, tam byl Honza Janecký a za nepřítomného Pavla se opět obul Franta Ondráš. Při leštění posledního dokluzu (bylo asi pětiminutové zpoždění) mlčky Pavol přilétl, takže František šel domů (finále hraje v srpnu a vyhrál si lahvičku) a Pavlík hrál. V turnaji se vyznamenal Michal Loučka. Nejdříve v losování první rundy vyhrál stovku. Pak bral za nejvyšší výkon turnaje 532,- Kč, dalších 2000,- Kč bral za vítězství v turnaji a aby toho neměl málo, ještě jednou jsem ho vylosoval na druhou stokorunu po finále. Na snímku s nejlepší ženou turnaje zřejmě přemýšlí, co bude s tolika penězi dělat. Nejlepší žena, tedy Štěpánka, dostala pětikilo, což není žádná velká starost. Druhé místo v turnaji uhájil s náskokem tří bodů můj synoveček Alešek před Milošem Reichlem. Po první hře vedl se sedmnáctibodovým náskokem Ivan Dostál. Nakonec z toho byla bramborová medaile o pět bodů za Milošem. Ivana to tak zdolalo, že si musel jít odpočinout na Hůrku. Tam si ovšem tak dobře odpočal (pomáhal mu v tom Láďa Novák), že se rozhodl zahrát si restart. Ještě, že nebylo místo, to by to dopadlo. Na fotce je trojice nejlepších, ale kdo ví, kdo se bude fotit za měsíc. Štěpánka si totiž na turnaj vzala sestřičku Radušku. Ta v kvalifikaci na srpnové finále skončila třetí a má zatím nejvyšší nához turnaje výkonem 261 bodů. Takže uvidíme. Miloš Reichl dopadl jako Ivan, tedy v tom směru že finále zahrál dobře, ale na srpen dopadl jako Kubelík (pozor, to byl houslový virtuóz, takže je to metafora, oni dopadli jako hubkaři). Miloš v beznadějné situaci poslední dvě hry házel mezi nohama. V tom až bude mistrovství, tak bude favorit. Z první rundy do finále postoupilo pět hráčů, ze druhé rundy čtyři, včetně nejvzdálenějšího hráče, Davida Dvořáčka z Berouna a z poslední (nevím proč ji stále považuji za nejslabší) jich postoupilo dokonce sedm. No uvidíme, kolik jich opravdu na finále přijde. Turnaj je plný, jsou dva náhradníci a řídí ho můj synek Filípek, protože já budu trpět v Itálii u moře. Takže buďte hodní, kdo nebude moci, odhlásí se mi do devatenáctého srpna (to budu ještě doma) a v září se s Vámi těším na shledanou. Váš Z. Barvínek