Franta si v pohodě vybojoval právo finálové účasti na listopadovém turnaji K-Mont cup. Pak se na finále omluvil a dorazil až na kvalifikaci na prosincové finále. V té obsadil druhé místo, tak jsem zvědavej, jak mu to v prosinci dopadne. Zkrátka frajer. Karel Mareš jednak měří 147 centimetrů (dlouho jsem si myslel, že je nižší, než bowlingová koule, ale to není pravda) a druhak skončil v říjnu až na osmnáctém místě. Že místo zraněného Aleše bude hrát Fanda Mrkos, to se vědělo už dlouho, Karel se o své účasti ve finále dozvěděl až na herně. Původně chtěl finále přenechat Sylvě Šlechtové. Ovšem chtěl za to 50,- Kč a proto, že je Sylva lakomá, tak šel nakonec hrát. Podle rozjařené tváře (stojí vedle Jirky Harašty a ten měří 213 cm, tak ten Karel zas tak malej frajer bejt nemůže) lze soudit, že byl s výkonem spokojenej. Vyžil z první hry, kdy hodil 234 bodů, takže bramborovému Gurdovi nepomohly ani dvě dvoustovky ve finále a k tomu patnáct bodů za umístění v kvalifikaci, s Karlem prohrál o dva bodíky. O pět bodů víc než Karel měl vlevo spokojeně stojící mohutný Ivan Dostál. Ten chvíli ohrožoval nejvyšší nához Jardy Guroviče, který má hodnotu vynikajících 268 bodů. Ovšem Ivan má značně kontraproduktivní taktiku. Zhruba od třetího spojeného strajku chodí na plac s myšlenkou, že teď už sakra přece musej padnout parohy. No tak vydržel šest strajků a pak se zase vrátil na zem. Ovšem ke druhému místu z finále měl ještě třetí v kvalifikaci. Den jako obrázek. Jirka Harašta, tak ten co dělá, to byl mělo být trestný. Hraje stylem šíleným, kdo tomu nevěří, může se zeptat třeba Pepy Bešíka. Viď Josef, že ten Harašta hraje stylem nepohledným, no a nejhorší na tom že to, že to těm Haraštům, Bešíkům a dalším padá a ovládají konečnou tabulku před námi, inteligentními, technickými a skvělými točenáři. Naši čest zachraňoval Michal Loučka, který listopadovému turnaji kraloval nejvyšším náhozem 252 bodů, za což dostal 504,- Kč a na chvíli za dozoru fotoaparátu Dášu Šimkovou, která byla nejlepší ženou. Na první fotce, tu jsem vyřadil, se Dáša měla k Michalovi tak, že ten se při druhém pokusu uvolnil a je z toho vpravo jsoucí krásný snímek. Jen mne napadá, že Dáša, to je vlastně trojský kůň, protože nám objetím oblbuje točenáře Michala a sama hází rovně. To se od příště nebude trpět, snad mi nikdo nepřišije rasismus. Tento komentář píšu s čtyřdenním odstupem. Mezi tím jsem byl tři dny v Lublani, kde byl světový pohár AMF. Musím kriticky uznat, že tam se hrálo ještě líp, než na Radavě. Z toho důvodu jsou všechny mé vzpomínky z K-Montu zakopány pod postel. To v tý Lublani, to byl zážitek (mám svědky Vláďu Podzimka a Jirku Hindráka + řadu dalších Čechů. Dana Hanušová se nepočítá, nebyla svědek, ale účastník), že kterého se vám pokusíme pár minut, které natočil Jirka Hindrák pustit při mazání při prosincovém VychLeas duelu, který se bude hrát, a to je zajímavé, ve středu 30. listopadu. Protože si už normálně nic nepamatuji, natož po Lublani, tímto své psaní končím s loučím se s Vámi přáním příjemného prožití všeho, co budete prožívat. Z. Barvínek