Články

17. srpna 2006|Reprezentace|Uhlíř Jiří

MS juniorů 2006 - ohlédnutí

Ohlédnutí za Mistrovstvím světa hráčů do 23 let.

Nejprve se ještě vrátím k výsledkům družstev, které vám dlužíme. Děvčata skončila na 22. místě s průměrem 153 bodů. První byly Holanďanky, které zahrály průměr 197 bodů. Kluci zabojovali první tři hry na krátkém mazání a v průběžném pořadí figurovali v první dvacítce. Na dlouhém mazání se jim dařilo méně a nakonec skončili na solidním 26. místě (průměr 177,5 ).

Jak už jsem jednou napsal, myslím si, že všichni naši hráči a hráčky hráli na hranici svých možností. Chtěl bych jim všem poděkovat za přístup k celé akci. I když se jim nedařilo tak, jak si sami představovali, přesto se snažili. Každý z nás to zná, jak je těžké se soustředit na hru, když to zrovna nejde, mazání vůbec nepomáhá a ve hře jsou troje parohy a max. dva, tři strike a to ještě ne za sebou. Každý je zvyklý na hodně striků v řadě, které mažou případné chyby a tady to tolik nepadalo. A po dvou nízkých hrách je těžké se motivovat. I mimo hernu se chovali v pohodě, na rozdíl od některých jiných týmů, které prý dokonce ničily vybavení pokojů.

Asi se ptáte proč naši hráči mají v Čechách daleko vyšší průměry? Do úvahy je třeba brát víc věcí:
Vedro a dusno na herně. Já jsem nehrál, jen jsem se díval a stejně jsem propotil tričko. Atmosféra, která se místy podobala fotbalovému kotli, ve kterém není slyšet vlastního slova – jev u nás na bowlingu naprosto nevídaný a vlastně i nevítaný a nepatřičný. Hlavně asijské týmy byly hodně hlučné. U nich je to asi normální.
Pracující nervy – každý, ať chce nebo ne, si uvědomí, že je to mistrovství světa, že by moc rád zahrál svůj životní výkon a ono to zrovna nevychází.
Rozhodčí, kteří kontrolují na stejných dresech i takové věci jako je odlišná barva pásku v kalhotách. Budiž toto velkým ponaučením pro všechny další české výpravy.

Tohle všechno na herní pohodě nepřidá, ale to není to hlavní. Stejné podmínky měli i hráči, kteří hráli krásné průměry přes dvěstě bodů. Proto se na to nesmíme vymlouvat. Náš problém je jinde – jsme zhýčkaní mazáním, které nám odpustí hodně velké chyby. Stačí vzít dobrou kouli, umět ji trochu roztočit a hodit ji někam na pravou stranu dráhy. Ona většinou na konci dojede tam kam má. Kdyby se takhle mazalo jen na turnajích pak budiž. Ale většina z nás na takovém mazání bohužel i trénuje. Dokud nezměníme přístup k trénování, nezměníme ani výsledky na takových velkých akcích. Omlouvám se všem, kteří to už dělají. Jich se nechci dotknout. Rád bych se dotknul těch, kteří to nedělají – ti mají dvě možnosti: změnit přístup k trénování a časem se zlepšovat, nebo to nechat tak jak to je. Ono to ještě pár let v našich českých podmínkách bude stačit.

Ti co v Berlíně hráli dobrá čísla, ti hráli hodně přesně – prostě se s 80 % úspěšností trefí na šipkách do jedné parkety.
Další věc, kterou naše mládež (ale i my ostatní) moc neumí – poslat kouli těsně podél žlábku. Tím těsně myslím druhou, třetí parketu. Tohle byl totiž v podstatě nejjednodušší a nejúčinnější způsob, jak hrát na krátkém mazání. Vítězný Nor Mads Sandbaekken hrál i na dlouhém mazání hodně po kraji, jen ostřejší koulí.

Všichni hráči měli hodně nedohozů. Zase to souvisí s mazáním, které se hodně měnilo. Jako příklad uvedu dohoz kuželky č. 10 na krátkém mazání. První dvě, tři hry se muselo počítat s tím, že i dohozová koule zahne víc než jsme zvyklí. Jak se ale v pravé straně dráhy vytahoval olej, tak najednou naopak přestávala zatáčet a bylo třeba s tím počítat. Řešení zase předváděli lepší hráči – dopředná rotace koule a co největší rána. Koule pak jede pořád stejně ať je sucho nebo olej. Ovšem i tohle se musí trénovat!

Se všemi našimi juniory jsem se o těchto věcech už bavil a tak na závěr jen malé zhodnocení:
Pavla Nováčková – náhradnice, která se do Berlína dostala na poslední chvíli. Dopředu počítala s tím, že výsledkově bude hodně vzadu a asi právě proto jediná hrála bez větších nervů a viditelně si to užívala. Měla by do budoucna zapracovat na rychlosti a trochu větších otáčkách.

Monika Hudcová – prasknul jí puchýř (mozol) na palci, takže tím byla rozhozená. Pevně věřím, že by jinak zahrála o dost lépe. Je na ní vidět, že trénuje v Olomouci pod dobrým vedením. Do budoucna o ní určitě ještě uslyšíme. To, že se jí dělá mozol na palci, není určitě v pořádku. Je spousta hráčů, kteří hrají hodně a prsty mají v pořádku.

Jitka Nosková – první den zahrála velice dobře, hrála přesně a z toho těžila. Škoda, že ji pak rozbolely zuby a už se na hru tolik nesoustředila. Stejně jako ostatní by se měla učit hrát z různých míst různé targety. Za poslední půl rok se hodně zlepšila a doufám, že v tom bude pokračovat

Věra Mašatová – jednoznačně doplatila na to, že neumí hrát po kraji a občas trochu chybí přesnost. Chyběla jí jedna málo ostrá koule. Přesto si myslím, že bowlingovou budoucnost může mít moc pěknou.

Filip Kubín – podobné jako Věra. Potřeboval by míň ostré koule a umět hrát po kraji. Musí zapracovat na rozběhu, chodí hodně šikmo a když si potřebuje ustoupit doleva, tak už mu překáží podavač koulí. Pokud mu vydrží jeho zapálení pro bowling, tak je schopen to odstranit

Petr Kabrhel – už dlouho se pohybuje v české špičce a má na to se v ní ještě dlouho udržet. Je krásným příkladem trénování a hraní na jednoduchých mazacích modelech. Umí hrát docela přesně, ale bohužel neumí hrát víc u kraje. Na to doplatil v Berlíně a na tom by měl zapracovat.

Jakub Varadi – v Berlíně měl velmi dobrou formu, hrál z našich hráčů nejpřesněji, trefoval se na šipkách dost často tam kam chtěl. To vše se projevilo na výsledcích. Má tendenci nechat se hodně rychle rozhodit, třeba i jedním špatným hodem. I jemu bych doporučil trénovat hru po kraji, aby byl ještě víc přizpůsobivý

Vojta Sádlík – jeden z mála hráčů v Čechách, který umí hrát s různými typy rotace koule. Umí zahrát rotaci boční i dopřednou. Jen je to někdy na úkor přesnosti, jeho rozptyl v Berlíně byl hodně velký. Možná by to chtělo zaměřit se na jednodušší věci, skloubit to, co už umí, s přesností
Na závěr bych ještě chtěl poděkovat Vojtovi a Jakubovi, že mi pomáhali s mou angličtinou, která je ve fázi intenzivního učení, ale zatím to na vetší konverzaci nestačí.

Průběžné zpravodajství