Ohlédnutí za Mistrovstvím světa hráčů do 23 let.
Nejprve se ještě vrátím k výsledkům družstev, které vám dlužíme. Děvčata skončila na 22. místě s průměrem 153 bodů. První byly Holanďanky, které zahrály průměr 197 bodů. Kluci zabojovali první tři hry na krátkém mazání a v průběžném pořadí figurovali v první dvacítce. Na dlouhém mazání se jim dařilo méně a nakonec skončili na solidním 26. místě (průměr 177,5 ).
Jak už jsem jednou napsal, myslím si, že všichni naši hráči a hráčky hráli na hranici svých možností. Chtěl bych jim všem poděkovat za přístup k celé akci. I když se jim nedařilo tak, jak si sami představovali, přesto se snažili. Každý z nás to zná, jak je těžké se soustředit na hru, když to zrovna nejde, mazání vůbec nepomáhá a ve hře jsou troje parohy a max. dva, tři strike a to ještě ne za sebou. Každý je zvyklý na hodně striků v řadě, které mažou případné chyby a tady to tolik nepadalo. A po dvou nízkých hrách je těžké se motivovat. I mimo hernu se chovali v pohodě, na rozdíl od některých jiných týmů, které prý dokonce ničily vybavení pokojů.
Asi se ptáte proč naši hráči mají v Čechách daleko vyšší průměry? Do úvahy je třeba brát víc věcí:
Vedro a dusno na herně. Já jsem nehrál, jen jsem se díval a stejně jsem propotil tričko. Atmosféra, která se místy podobala fotbalovému kotli, ve kterém není slyšet vlastního slova – jev u nás na bowlingu naprosto nevídaný a vlastně i nevítaný a nepatřičný. Hlavně asijské týmy byly hodně hlučné. U nich je to asi normální.
Pracující nervy – každý, ať chce nebo ne, si uvědomí, že je to mistrovství světa, že by moc rád zahrál svůj životní výkon a ono to zrovna nevychází.
Rozhodčí, kteří kontrolují na stejných dresech i takové věci jako je odlišná barva pásku v kalhotách. Budiž toto velkým ponaučením pro všechny další české výpravy.
Tohle všechno na herní pohodě nepřidá, ale to není to hlavní. Stejné podmínky měli i hráči, kteří hráli krásné průměry přes dvěstě bodů. Proto se na to nesmíme vymlouvat. Náš problém je jinde – jsme zhýčkaní mazáním, které nám odpustí hodně velké chyby. Stačí vzít dobrou kouli, umět ji trochu roztočit a hodit ji někam na pravou stranu dráhy. Ona většinou na konci dojede tam kam má. Kdyby se takhle mazalo jen na turnajích pak budiž. Ale většina z nás na takovém mazání bohužel i trénuje. Dokud nezměníme přístup k trénování, nezměníme ani výsledky na takových velkých akcích. Omlouvám se všem, kteří to už dělají. Jich se nechci dotknout. Rád bych se dotknul těch, kteří to nedělají – ti mají dvě možnosti: změnit přístup k trénování a časem se zlepšovat, nebo to nechat tak jak to je. Ono to ještě pár let v našich českých podmínkách bude stačit.
Ti co v Berlíně hráli dobrá čísla, ti hráli hodně přesně – prostě se s 80 % úspěšností trefí na šipkách do jedné parkety.
Další věc, kterou naše mládež (ale i my ostatní) moc neumí – poslat kouli těsně podél žlábku. Tím těsně myslím druhou, třetí parketu. Tohle byl totiž v podstatě nejjednodušší a nejúčinnější způsob, jak hrát na krátkém mazání. Vítězný Nor Mads Sandbaekken hrál i na dlouhém mazání hodně po kraji, jen ostřejší koulí.
Všichni hráči měli hodně nedohozů. Zase to souvisí s mazáním, které se hodně měnilo. Jako příklad uvedu dohoz kuželky č. 10 na krátkém mazání. První dvě, tři hry se muselo počítat s tím, že i dohozová koule zahne víc než jsme zvyklí. Jak se ale v pravé straně dráhy vytahoval olej, tak najednou naopak přestávala zatáčet a bylo třeba s tím počítat. Řešení zase předváděli lepší hráči – dopředná rotace koule a co největší rána. Koule pak jede pořád stejně ať je sucho nebo olej. Ovšem i tohle se musí trénovat!
Se všemi našimi juniory jsem se o těchto věcech už bavil a tak na závěr jen malé zhodnocení:
Pavla Nováčková – náhradnice, která se do Berlína dostala na poslední chvíli. Dopředu počítala s tím, že výsledkově bude hodně vzadu a asi právě proto jediná hrála bez větších nervů a viditelně si to užívala. Měla by do budoucna zapracovat na rychlosti a trochu větších otáčkách.
Monika Hudcová – prasknul jí puchýř (mozol) na palci, takže tím byla rozhozená. Pevně věřím, že by jinak zahrála o dost lépe. Je na ní vidět, že trénuje v Olomouci pod dobrým vedením. Do budoucna o ní určitě ještě uslyšíme. To, že se jí dělá mozol na palci, není určitě v pořádku. Je spousta hráčů, kteří hrají hodně a prsty mají v pořádku.
Jitka Nosková – první den zahrála velice dobře, hrála přesně a z toho těžila. Škoda, že ji pak rozbolely zuby a už se na hru tolik nesoustředila. Stejně jako ostatní by se měla učit hrát z různých míst různé targety. Za poslední půl rok se hodně zlepšila a doufám, že v tom bude pokračovat
Věra Mašatová – jednoznačně doplatila na to, že neumí hrát po kraji a občas trochu chybí přesnost. Chyběla jí jedna málo ostrá koule. Přesto si myslím, že bowlingovou budoucnost může mít moc pěknou.
Filip Kubín – podobné jako Věra. Potřeboval by míň ostré koule a umět hrát po kraji. Musí zapracovat na rozběhu, chodí hodně šikmo a když si potřebuje ustoupit doleva, tak už mu překáží podavač koulí. Pokud mu vydrží jeho zapálení pro bowling, tak je schopen to odstranit
Petr Kabrhel – už dlouho se pohybuje v české špičce a má na to se v ní ještě dlouho udržet. Je krásným příkladem trénování a hraní na jednoduchých mazacích modelech. Umí hrát docela přesně, ale bohužel neumí hrát víc u kraje. Na to doplatil v Berlíně a na tom by měl zapracovat.
Jakub Varadi – v Berlíně měl velmi dobrou formu, hrál z našich hráčů nejpřesněji, trefoval se na šipkách dost často tam kam chtěl. To vše se projevilo na výsledcích. Má tendenci nechat se hodně rychle rozhodit, třeba i jedním špatným hodem. I jemu bych doporučil trénovat hru po kraji, aby byl ještě víc přizpůsobivý
Vojta Sádlík – jeden z mála hráčů v Čechách, který umí hrát s různými typy rotace koule. Umí zahrát rotaci boční i dopřednou. Jen je to někdy na úkor přesnosti, jeho rozptyl v Berlíně byl hodně velký. Možná by to chtělo zaměřit se na jednodušší věci, skloubit to, co už umí, s přesností
Na závěr bych ještě chtěl poděkovat Vojtovi a Jakubovi, že mi pomáhali s mou angličtinou, která je ve fázi intenzivního učení, ale zatím to na vetší konverzaci nestačí.
.
Průběžné zpravodajství
Zveřejněn mazací model pro MČR pětičlenných družstev.
Ve čtvrtek 12. prosince bude po 19.oo hod. otevřena obsazovačka na lednový turnaj Prestige.
Zveřejněn mazací model pro MČR pětičlenných juniorských družstev.
Obsazovačka na prosincový turnaj Prestige bude otevřena 20.11. po 20.oo hod.
Nejlepší hráč kategorie P190, nejlepší junior - 6. turnaj Prestige Tour 2024/25