18. února 2009|Turnaje kat. C|Poruba Jan

Skarabeus, 17. turnaj

Lovci salámů z Pardubic.

V únorovém kole turnaje Skarabeus se osmadvacet startujících pokoušelo hrát proti svému průměru. Až na pár výjimek – hráčů, kteří se zúčastnili poprvé a neměli žádný průměr v turnajovém žebříčku a kteří tudíž hráli proti číslu 160. Neobvyklost tohoto kola Skarabea spočívala v nezvykle velké koncentraci domácích hráčů, jejichž všem známá výkonnost a dávala tušit vysoké náhozy. A vysoké náhozy (lépe řečeno nejvyšší náhozy) v každém kole Skarabea znamenají zisk salámu, v což také doufali zmiňovaní domácí hráči…
Je mezi nimi také Ota Janda. Ten si díky svým výkonům vysloužil šišku salámu hned dvakrát. Kraloval ve třetí hře náhozem 226 a hlavně v následující čtvrté hře, kdy všichni přihlížející (a snad i Ota) začali doufat, že „by to mohlo dopadnout“. Ota totiž (uklidněn minulou hrou, kdy splnil svůj úkol) od začátku hry nasázel osm striků v řadě. Velká škoda toho zaváhání (osm a dohoz) v devátém frejmu, protože ty zbylé tři Ota opět „vykřížkoval“. Byl z toto krásný nához 278, druhá šiška salámu a také nezanedbatelných 113 bodů. Ota se po tomto kole dostal na první místo, které neopustil ani po závěrečné hře a zvítězil ziskem 245 bodů.
Poprvé jako hráč se na turnaji předvedl Michal Loučka – další ze skupiny domácích. Jeho honba za nejvyšším náhozem mu nevyšla ani v jednom kole turnaje. Třikrát jeho nához „užuž zaváněl“, ale vždy zůstalo pouze u toho – dvakrát ho předhonil právě Ota Janda a v posledním kole, kdy Michal opravdu zabral – hodil 247 – mu radost pokazil Jiří Kopečný (schovaný „tam vpravo“) náhozem 258. Michal tak nedosáhl svého hlavního cíle, což ho samozřejmě nepotěšilo. Ale náplastí na toto zklamání snad bylo druhé místo na turnaji, které získal díky 200 nasbíraným bodům. A určitě ho potěšil skvělý čistý průměr 220,20 – nejlepší na turnaji.
František Völkl „maskoval“ svoji výkonnost hraním pouze v ABL, takže nastoupil k souboji proti sto šedesáti. A ukázalo se, že jeho úroveň je jinde – výš. O dost výš. Například hned v první hře (233) získal salám. Ve všech dalších hrách dokázal svoji bodovou sbírku vždy rozšířit a až do čtvrtého kola turnaje vedl. Pak se přes něj přehnali výše zmínění „lovci salámů“, takže František nakonec obsadil třetí místo za 150 bodů.
Podobného ražení jako František Völkl co se týče určení průměru pro turnaj byl Robert Frank. Také jemu se naskytla jedinečná možnost bojovat proti číslu 160, protože pravda o jeho skutečné výkonnosti vyšla najevo. Robert, pokud bude příště hrát, může na sto šedesát v klidu zapomenout a může se připravit na souboj s číslem 186 – průměr, který nahrál na tomto turnaji. Také on sbíral ve všech kolech turnaje jen kladné body, takže na konci se dostal těsně pod třetí místo, když získal 147 bodů.
Pátá příčka turnaje patří Josefu Bešíkovi. Ten si svůj průměr „poctivě pěstoval“ na předchozích turnajích, takže Pepu opravdu čekal souboj se sebou samým. A nedopadl vůbec špatně. Vždyť jeho bodové konto rostlo po každé hře. Pepa se vždy dostal nad 190 a dvakrát nad 210. Spokojený mohl být se svým čistým průměrem, protože nahrál třetí nejlepší číslo 205,4.
Ve srovnání s minulým turnajem došlo k obrovskému nárůstu počtu náhozů nad 200. Minule jich padlo sedm, tentokrát dvacet šest. Čtyřem hráčům se povedlo nahrát v průměru nad dvě stě – kromě zmiňovaných Michala Loučky a Josef Bešíka to byli Ota Janda (210,8) a Pavel Dohnálek (205,2). Medaili za statečnost by jistě zasloužil Petr Žváček – nastupoval proti číslu 218,6.