27. ledna 2010|Turnaje kat. C|Poruba Jan

Skarabeus, 27. turnaj

(nej)méně někdy znamená více

Na sedmadvacáté kolo turnaje Skarabeus si mrazivého šestadvacátého ledna našlo cestu šestnáct hráček a hráčů. Je to sice nejméně v této sezóně, ale nijak to nebránilo (a taky nezabránilo) výskytu vysokých náhozů. Ba naopak – zatímco minule se sešlo osmnáct startujících a vyprodukovalo šest převážně „usedlých dvoustovek“, tentokrát bylo k vidění osm výkonů nad dvě stě převážně „rozevlátých“ :)
Jak vypadá taková „rozevlátá dvoustovka“ předvedl třeba Mirek Kramář. Ovšem to až po třech hrách, kdy spíše přešlapoval na místě. Přesněji řečeno na devátém, šestém a pak pátém místě s dvaceti kladnými body na kontě. Vše změnila Mirkova následující hra, ve které dosáhl náhozu 235. Kromě zisku šišky salámu se mu povedlo získat 74 bodů k dobru. Mirek tak rázem stanul na vedoucí (i když dost vetché – jen šestibodové) pozici turnaje. Jenže to vetché vedení Mirek poslední hrou posílil o pět bodů a zvítězil celkovým ziskem 107 bodů.
Jedno malé bezvýznamné plus dodatečně posílám Petře Pilařové. Za to, že jako jediná dokázala v každé hře sbírat kladné body. Zpočátku sice velmi nejistě, ale ve druhém a třetím a vlastně i ve čtvrtém kole zvládla pokořit svůj průměr pro turnaj s velkou rezervou. Škoda, že tak neučinila i v závěru, kdy získala jen osm bodů. Jen málo stačilo, aby ohrozila Mirkovu první pozici. Petra se tak nakonec umístila na druhé příčce s devadesáti šesti body na kontě.
Valit před sebou vysoký průměr přes 190 vůbec nevylučuje dobré umístění na Skarabeovi. V minulosti to bylo dokázáno několikrát a opět se to potvrdilo. Václav Tomášek při zjištění čísla, proti kterému bude hrát, sice pěkně brblal, ale zároveň ho to muselo nabudit k dobrým výkonům. Ty se totiž dostavily. Ve druhé a čtvrté hře se mu opravdu dařilo, když naházel 239 (zasloužil si tak salám) a 233 (od salámu ho dělily jen dva body). V těchto dvou hrách položil základ svému úspěchu, protože nasbíral 92 bodů. A tím, že „dobře kazil“ (186 a 184), nemusel dohánět žádnou ztrátu. V poslední hře si pak připsal pět bodů a dostal se na celkové číslo 85. To Václava Tomáška zařadilo na třetí místo. Za zmínku stojí jeho skvělý čistý průměr 207,4.
Luboš Markl se udržel na bedně, když po minulém vítězství tentokrát bral cenu za čtvrté místo. Vyhnul se propadákům, protože body ztratil jen jednou a to ještě pouhé dva. Jinak třemi „stošedesátkovými“ náhozy pomalu a jednou „stočtyřiadevadesátkou“ rychle nabývalo jeho bodové konto. Dokonce dokázal vychytat moment, kdy se salám dal získat za výkon pod 200 – ve čtvrté „zesalámovatěl“ díky náhozu 194. Po poslední hře Luboš disponoval 63 body a čtvrté místo tak uhájil o šest bodů.
Velmi podobný úděl jako Vašek Tomášek, totiž valit před sebou více než sto devadesát, měl také Josef Bešík. Vstup do turnaje se mu povedl nadmíru dobře, když se stal prvním „salámistou“ za číslo 233. O těch 43 bodů, ke kterým přišel v této jedné hře, pak bohužel postupně přišel v dalších třech kolech. Nejen to. Ve čtvrtém kole to Pepa pohnojil pořádně a klesl až na osmé místo s patnácti body pod nulou. Ale jakoby ho to nastartovalo. Závěrečná hra, ve které Pepa nasázel myslím že osm striků v řadě, všechno napravila. Aby ne, když hodil 262. Znamenalo to plus 72 bodů a skok z osmé na konečné páté místo. I Pepa dokázal nahrát skvělý průměr – 201,8.