27. února 2020|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 2. turnaj

Spolupráce Ústí – Lanškroun (a Vamberk) ...

Spolupráce Ústí – Lanškroun (a Vamberk) je na velmi vysoké úrovni. Poznalo se to při účasti devatenácti hráčů na únorovém turnaji, což je počet na osmi drahách poměrně nepraktický. Účastníci z vyjmenovaných měst ochotně spolupracovali tak, že vždy tři šli hrát dobrovolně po jednom na dráze jednu hru. To bylo při první hře, v těch dalších takto hráli vždy tři z konce startovního pole, takže se ti dobrovolníci museli příslušně snažit. Problém s tím neměl František Jiras, který se po několikaměsíční pauze vlastně jen zahříval. Abyste ho viděli už teplého, nechal jsem ho vyhrát v tombole a vyfotil jsem ho s Mácou Sršněm, který se stal králem jelit. Vlevo stojí král a vpravo zahřátý František. K Mácovi snad jen, že po třetí hře v turnaji vedl. Od čtvrté hry se do „Lanškrounské party čekatelů“ vetřel můj asistent Vlastík, který tentokrát přišel s teorií, že není na chvostu z důvodu nedostatku talentu, ale proto, že manželku má z Lanškrouna, takže mezi ně, Františka, Jardu Kozmana a Láďu Dostála (to je chvost výsledkové listiny) vlastně patří. Před tuto partu se zařadil, po první hře vedoucí, Jirka Vičar, pro informaci, ten má v Lanškrouně maminku. Za překvapení turnaje považuji Míru Klapala. Jeho čtrnácté místo velkým překvapením není, to spíš fakt, že na turnaj dorazil, samozřejmě překvapení to bylo příjemné, stejné jako to, že po druhé hře vedl Jarda Horák, což je spolupracující hráč z Vamberka. Jeho umístění po druhé hře bych se nebál dokonce nazvat šokem, pak už se ale uklidnil a zvolna klesal až za Rosťu Ondráčka. Ten si stále ne a ne padnout s mazáním do noty, takže po páté hře prudce opustil hernu, na rozdíl od druhého nejlepšího Lanškrouňáka, Aleše Křepelky. Ten řídil auto s návštěvníky mé garáže, takže nespěchal. Přeborníkem Lanškrouna byl Pupík Vávra, kterému titul krále unikl o devět bodů. Na druhé fotce jsou skuteční králové, nejlepší tři hráči turnaje. S náskokem skoro čtyřiceti bodů vyhrál Dan Seidl, který byl po třetí hře až osmý. V ní hodil jen 137, nebýt té hry, měl by průměr 195, což je na Ústeckou těžkou hernu paráda. Franta Staněk zvolna stoupal až k druhému místu, nebál bych se ho považovat za vyzrálého hráče, nevyzrálým je Pavel Koráb, který skončil třetí. Pavel vyžil ze čtvrté hry, ve které hodil 233, což byl nejvyšší nához turnaje. O devět bodů porazil šíleného Pavla (tak pracovně nazývám Pavla Nádvorníka), který se odpravil druhou hrou. Pavel měl průměr téměř 176 bodů, nebýt čtvrté hry, bylo by to kvalitních 184. Skoro stejně na tom byl důchodce Viktor. Ten mohl mít průměr lepší než 190, to ale kdyby se mu škrtly nejslabší tři hry. Navíc bych ho nazval smolařem turnaje, neboť mít po páté hře o dva body míň, mohl brát cenu pro krále on. Vyrovnanost v umístění předvedl druhý Máca, Svoboda. Nebýt nevyrovnané první hry, pohyboval se jen na pozici šest a sedm, což je hranice elitní třetiny startovního pole. Nebo louky. Posledním účastníkem finálové osmičky je Kůža, kterému vítězství uniklo jen proto, že v poslední hře nehodil potřebných 280, takže vidíte, stačila jedna hra a všechno mohlo být jinak. Závěrem jen, že asistent Vlastík je mizera, abych prý mu nenadával, že platí dvoutisícovkou, přinesl pětatřicet desetikorun a že na březen je přihlášeno čtrnáct hráčů, tak by to chtělo ještě dva. ZB