27. dubna 2017|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl Cup, 4. turnaj

Jarda Chaloupka rozzářil mou tvář.

Ta zářila ještě dva dny před turnajem. K původně přihlášeným osmnácti hráčům se přihlásili další dva a já měl blízko k blaženosti. Pak se jich pět odhlásilo ale Jarda, který dorazil bez varování, to dorovnal na sympatický počet osmi párů. Což je při osmi drahách dost dobré. Snad jen, že na ten počet to vlastně dorovnal Petr Eliáš. Minutu před začátkem turnaje mi do telefonu řekl, že je na cestě, ale asi pět minut jsme nevěděli na jaké. Později se ukázalo, že byl na cestě k šestnáctému místu. Já to s ním neměl jednoduché. Nemohl jsem z něho vyrazit startovné, to se povedlo až když jsem mu řekl, že by mohl skončit devátý a vyhrát poukázku na útratu na Radavě v hodnotě 100,- Kč. To byla samozřejmě blbost, Petr byl po první hře patnáctý a pak už si šestnácté místo držel. Cenu pro devátého bral Jirka Vičar a to tak, že těsně, ale zkušeně. Po třetí hře, po které byl na druhém místě, se usadil na sedmém a číhal. Sedmá, pro něho poslední, rozhodla, že Jirka v turnaji končí, bere stovku a Jirka Harašta, který měl stejný výsledek, si půjde ještě hru hodit. Osmý Jirka se tím pádem nešel fotit, na obrázku je devátý Jirka s Rosťou Ondráčkem, který měl nejvyšší nához turnaje. Za Jirkou skončil Jirka Kužílek o osmnáct bodů. Bylo to jeho nejlepší umístění v průběhu turnaje, což se o jedenáctém místě Mirka Sejkory nedá říct, ten po dvou hrách dokonce vedl. Do mezery mezi Mirka Sejkoru a Petra Eliáše se vešli čtyři hráči, Franta Staněk, Miloš Pupík Vávra, Vlastík Vrána a Viktor Vodák. Ti hráli vyváženě, nebo já vlastně nevím jak napsat, že se ze spodní části tabulky neodlepili. Jo už vím, konzistentně. Všech pět dohromady mělo míň dvoustovek, než Mirek Sejkora, ten měl dvě. Ale věnujme se elitní skupině. Nejmíň elitní a navíc Jirkou Vičarem okradený byl Jirka Harašta. Ten dokonce prohrál s jakýmsi Honzou Barvínkem, který ovšem hrál taky konzistentně. Nebýt pátého místa po jedné z her, tak se motal furt sedmý, + jedno místo. Honza rupl o deset bodů s Pavlem panem Krulichem. Nevím, co Pavel čekal za svých 403,- Kč startovného, snad mu šesté místo stačí. Porazil dva finalisty (kteří na rozdíl od Pavla neměli ani jednu dvoustovku), na druhé straně prohrál s Jardou Chaloupkou, který nebyl na ústecké herně už aspoň sto let. Ale na něj, zachránce výhodného počtu a taky na Jardu Klapala, který ho vzal s sebou, mi nešahejte. Klapka si po dlouhé době slušně zahrál. Má za sebou asi půlroční kritické období, ve kterém to s ním šlo ze svahu. Čtvrté místo na tomto prestižním turnaji (zatím pokaždé přišlo víc než osm hráčů) má svoji váhu, navíc je to průměr vyšší než 185 bodů. Oba Jardové vypadali na možné umístění na stupních vítězů. To jim nakonec vyfoukl bývalý Abdul, nyní fešák, Pavel Konečný. V poslední hře šel po nejvyšším náhozu Rosti Ondráčka. Hodil 236 bodů, takže mu na nához dva body chyběly, ale bylo z toho krásné třetí místo. Na výrazu jeho tváře na druhém obrázku je vidět, že je nadšen. Spokojeně se tváří i dva nejlepší v turnaji, Miloš Valtera a Rosťa Ondráček. Ti svá místa obsadili tři, respektive čtyři hry před koncem a turnaj ovládli zaslouženě. Problémy jsou s nimi při focení, Rosťu staví na štafle a oni že budou hluboko pod ním, ale taková fotka by zabrala tolik místa, že by nezbylo pro myšlenky. Třeba pro myšlenku, že jsou správně bonusy i za poslední hru a opět o ně hrají dvojice 1-8, 2-7, 3-6 a 4-5. A pokud to příště nezmastím, tak tyto dvojice budou hrát proti sobě na stejném páru drah. Závěrem snad už jen, že na květen je volných šest míst, takže pokud si někdo myslí, že by si chtěl zahrát, je dost prostoru na to, dát mi to vědět. A teď už jen že se s Vámi loučí a příjemné prožití všeho, co budete prožívat, Vám přeje Zdeněk Barvínek .