...babička plakala, dědek se smál. Dědka tentokrát hraje Honza Reichl, který vyhrál květnový turnaj, babičku hraje Jana Nováková. Honza si nebere Janu, ale bere Janě, dubnové vítězce, putovního Tacla. Ne, že by Jana přímo plakala, ale Honza se směje dost. Na další fotce se měli smát ještě Zdena Klapalová a Martin Jebousek. Vyhráli totiž Brumlu, což je cena pro posledního v turnaji a pro poslední ženu. Zdena by se myslím smála i když hodila nejnižší výkon v turnaji, 89 bodů. Ona se totiž stále pere s točením a po výbuchu v první hře už se jí docela dařilo. Martin, ten ne, ten by se určitě nesmál. Když odcházel, tak bylo slyšet jeho mumlání ve smyslu „já blbec“ a tak podobně. Ránu utrpělo i poměrně vysoké sebevědomí Pavla Soukupa, který se umístil mezi nimi na předposledním místě. Do pole poražených padli z kvalitních hráčů dva. Jarda Morče, který si snad spravil náladu tím, že byl jediným nepostupujícím hráčem, který hodil dvoustovku a Standa Zeman, který si spravil náladu v restartu. Čtyři piva, která mají spravit náladu sedmnáctému hráči, čili prvnímu, který nepostoupil do semifinále, vybojoval Zdenek Jansa. Protože začal točit, zastupovala ho jeho dcera Gabriela. Hrála jak z partesu, ale skončila o jeden bod za šestnáctým, kterým byl můj brat Jan. Oba měli větší zájem o další hru, než o piva (většinou to je obráceně). Gábina nabízela Honzovi ta piva, své přátelství, ale nebylo to nic platné. Kdyby tak Honza věděl, co ho čeká. V semifinále hrál na osmé dráze s Drážou Morávkovou. Ta hrála nic moc. Hodila 110 a 135 ale považte, v obou hrách Honzu porazila. To máš za to, hamižníku. V semifinále se vyznamenali ještě Petr Eliáš a Jirka Stolín, kteří ač před tím hráli dost dobře, tak v semifinále se dostali hodně nízko. Jirka pod 130 a Petr dokonce pod 120. Na něho měl možná negativní vliv fakt, že předčasně odšedší (ne jako šedá, ale že už zas šel domů) Vláďa Sršeň se na hernu vrátil. Původně šel možná Petra povzbuzovat, ale místo toho poslouchal ekonomickou přednášku, kterou silným hlasem dával Tomáš Severa. Další čtyři Billova piva dostal na cestu domů Vláďa Vítek, který skončil na devátém místě. Finále nevyšlo do té doby druhému a do té doby výborně hrajícímu Alešovi, jenž je mým synovcem. Dostal se na čtvrté, čili bramborové místo a byl druhý mezi hráči, bojujícími bez bonusu. Páté místo je podle mne slušným úspěchem Petra Dolečka, kterého jsem hlasitě káral. Přehodil si totiž, údajně na svou žádost, pořadí v hraní, což způsobilo samozřejmě, že jsme jemu a jeho parťákovi psali obráceně výkony. Hájil se, že to neví, neboť Tacla hraje poprvé. Na minulém Taclovi samozřejmě byl, takže kecal. Ale hrál docela dobře. Za ním skončil další bezbonusový, Standa Zeman r., což neznamená rek, neboli hrdina, ale restart. Sedmé a osmé místo obsadili Karel Kašpar – nováček, a Leoš Roubal, starý harcovník, který zle zmastil poslední hru. Tři body před Álou vybojoval bronz Jaromír Šindelář, který byl na svém prvním dospěláckém turnaji. Daleko před ním byl Vašek Jelínek. Zaskočil za svého synka, který z vážných důvodů nemohl a k druhé příčce přidal i nejvyšší nához. S velkým náskokem pak vyhrál Honza Reichl, kterého vidíte mezi Vaškem a Jaromírem na druhé fotce. No a tím komentář končí Váš oddaný Zdeněk Barvínek.