Juniorská bowlingová liga - závěr

Historicky první titul v juniorské bowlingové lize družstev získalo v polopolních podmínkách herny Ústí - Krásné Březno v neděli 11. června družstvo „Pumy" ze severu Čech, ve složení Karel Karika, Lubomír Sahula a Jan Čepelák. A dlužno říci, že po zásluze, protože ve druhé nadstavbové části juniorské ligy neztratili Pumy z devíti utkání ani bod. Vrcholem závěrečného dne byl nepochybně přímý souboj severočechů s Áčkem Olomouce v předposledním kole, který Pumy rozhodli ve svůj prospěch především vyrovnanými výkony všech tří aktérů, zatímco Olomouc držel nad vodou hlavně Matěj Fotko, sám však ale na všechno nestačil. V posledním kole pak ještě v souboji o celkové třetí místo prohrálo Béčko Olomouce s ústeckoorlickým Oftisem, takže závěr olomouckým moc nevyšel. Celkově pátá skončila rezerva Falku Plzeň „Klíšťata", tento tým ale již střídal výborné okamžiky se slabšími stejně jako šestý Henry Grill A.

Z jednotlivců podal velmi dobrý výkon Honza Koráb, který dosáhl až do klubu 250 výkonem 251 kuželek. Mezi deseti nejlepšími náhozy v rámci druhého hracího dne figuroval třikrát Matěj Foťko (Olomouc A - 225, 221, 214), a Filip Kubín (Klíšťata - 216, 214, 205), dvakrát Jan Koráb (Oftis - 251, 214), a jednou Karel Karika (Pumy - 209) a Jan Čepelák (Pumy - 207). Z obou hracích dnů pak na průměr zvítězil Jan Koráb před Filipem Kubínem a Janem Čepelákem.

Samotný průběh závěrečného hracího dne prvního ročníku juniorské bowlingové ligy byl bohužel poněkud nedůstojný, hlavně díky technickému stavu herny. Možné komplikace věštil již vlastní začátek, neboť herna přivítala účastníky naprostou tmou, protože nešla elektřina. Hned v prvním kole „klekla" jedna z drah, a drobné technické problémy provázely pak hráče po celý hrací den. Centrum nepochybně přípravu juniorské ligy podcenilo, mimo jiné i tím, že servis drah zabezpečovala pouze jedna osoba, která často nevěděla, kam dřív skončit, a k její cti patří především to, že celý průběh hracího dne „ustála,", byť nervozity na drahách i mimo ně nebylo málo.

Přesto si neopustím závěrečnou poznámku, zejména z toho důvodu, že v českém bowlingu je téměř stoprocentním pravidlem svádět dílčí či systémové neúspěchy na cokoli, jen ne na sebe. Je zřejmé, že dráhy nebyly dobře připraveny, ale všechny týmy měly stejné podmínky. Klíčové utkání o titul mezi Olomoucí A a družstvem Pum se opravdu hrálo dlouho, obě družstva se totiž potýkala s vracením koulí. Konečný výsledek byl nicméně především výsledkem vyšší nervové odolnosti. Rád bych se mýlil, ale předpokládám, že zklamaný tým Olomouce bude hledat příčiny právě této porážky hlavně v herně jako takové. Kdo ale viděl ono rozhodující utkání s Pumami, musí přiznat, že nedohozy olomouckých hráčů zejména v závěrečné části zápasu pramenily z vlastních chyb hráčů, přidávajících s vývojem zápasu především na razanci na úkor přesnosti. Jejich soupeři, až na jednu výjimku také točenáři, hráli naopak ve větší pohodě, a to také zápas rozhodlo.

I tak je zřejmé, že v současnosti nejkvalitnější juniorská základna je na Moravě, v Olomouci a Ústí nad Orlicí. Krok s Moravou drží hlavně sever Čech, kde je kromě družstva Pum řada poměrně mladých a dobrých hráčů. Na jihu a západě Čech by to patrně chtělo četnější juniorskou základnu, v Praze zase vyšší kvalitu, i když je pravda, že do závěrečných bojů nezasáhli svěřenci Ivo Kratochvíla (Adam Vomáčka a spol.). Přestože se první ročník juniorské ligy potýkal s celou řadu „dětských nemocí", je určitě dobře, že se nějak začalo. A tak bych rád na závěr rád poděkoval všem, kteří se o rozvoj juniorského bowlingu a organizaci soutěží zasloužili a vyjádřil naději, že v tom budou pokračovat. Je to záslužná činnost. Díky.