7. října 2008|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Šubrtův putovní pohár.

Velké rodinné sólo zkazil Jarda Klapal.

Velké rodinné sólo zkazil Jarda Klapal. Nevím tedy, co je za povaha, ale bylo to, jako vzít dětem hračku. Bez hraček se ocitly Vítkové a Barvínkové, i když ne úplně. Jarda sice urval první cenu, ale druhá skončila Barča Vítková a třetí Kuba Barvínek. Za nimi skončili dva nerváci, Lukáš Barvínek a David Vítek. Pro ně to muselo být tragické. Že to vyhrál Jarda by ještě skousli, ale prohrát se sourozenci, to je deprese. První pětice má tedy dva Barvínky, dva Vítky a toho Jardu. Na fotce jsou nejlepší tři, Jarda dává evidentně přednost Barče před Kubou. Kuba si užil, protože vedle třetího místa mu patřila ještě cena za nejvyšší průměr. Ten byl úctyhodný, 195,8 bodu. Bramborová medaile patří Lukáši Barvínkovi, který prohrál se svým milovaným bratříčkem o deset bodů. Luky z toho byl úplně na nervy, taky proto, že čtvrtý byl i na posledním Hoblíkovi. David Vítek skončil dvanáct bodů za Lukynem pátý, když v turnaji nebyl hůř než sedmý. Petr Chaloupka začal dvěmi dvoustovkami, ovšem jeho kvalitní průměr ho nepustil výše, než na šesté místo. Nejlepším Lanškrounským hráčem byl Pavel Řehoř na sedmém místě. Pro něho to je jistě balzámem, neboť se na Šubrtech pravidelně mučí. To předvedl první hrou, ve které hodil senzačních 99. Pak se mu to ale, na rozdíl od předešlých turnajů, povedlo napravit. Do knihy slávy se podepisoval i Michal Jelínek. Skončil sice až na osmém místě, ovšem hodil taky 240 bodů, což byl nejvyšší nához. Právě proto je na druhé fotce a to s Kubou, který je tam díky průměru. Čtyři body za Michalem a to je velká senzace, jsem se umístil já. Není to pro mne až zas tak těžké, protože za poslední rok se mi upravil průměr zhruba o patnáct bodů, samozřejmě směrem dolů. Za mnou skončil Luděk Kropáček (La), který si hodil jednu dvoustovku a na jedenáctém místě je Zdeněk Dušek, ten hodil dvoustovky dvě. V elitě se nachází i Robert Šebek. Podle jeho grimas a tlumených výkřiků bych si myslel, že je poslední. Tak nevím, co si myslí. Dále je tam samouk Karel Kašpar (třetí z Lanškrouna), maličký Petr Černohous, který se tím pádem stal přeborníkem Jablonného nad Orlicí, Honza Reichl (235 bodů – druhý nejvyšší nához) a Zdena Klapalová. S jelity se vypořádám rychle. Vedl je Jarda Beneš, u něhož jsou vidět náznaky točení. Za ním skončil nejstarší hráč turnaje, sedmdesátiosmiletý děda Míla Mařáček. Hned za ním jsou moje žákyňky Jarmila a Maruška. Na ně se přilepila Dana Bednářová. Té taky radím. Dvacátý druhý byl nejhorší z Barvínků, můj bratr Jan. Já se na něj nezlobím, neboť mi přinesl jablka a slíbil mi opravit průtokový ohřívač vody. Tomáš Severa, nejhorší z BC Oftis mi nedal nic, takže ho tímto označuji za ostudu. Tak a jsem téměř na konci stránky. Vy, co jsem se o Vás nezmínil, se příště zlepšete, to je jediná cesta ke slávě. Tedy s výjimkou Míry Mařáčka, který v poslední hře zabral a urval Kačce Morávkové poslední místo. To si Kačka celou dobu držela. Je mladá, však ona se to naučí. Takže ještě se mi tam vejde Alfons, nejslabší z rodu Vítků a Vašek Jelínek. Ten přijel až z Frankfurtu nad Mohanem, takže třicáté deváté místo, nic moc. Na jeho obranu, hrál proti nejkvalitnějšímu průměru, což je těžká překážka. Na listopad je narváno, takže uneseme i náhlá onemocnění.