19. prosince 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 12. turnaj

Plno až skoro nabito,

Plno až skoro nabito, to je titulek pro turnaj, na který přišlo osmnáct hráčů. Ne všichni byli nadšeni, točařům se zdálo, že je na drahách oleje, až to nic nedělá, nicméně vyhrál ten, který točí ze všech nejvíc, za ním skončili dva polotočaři, tak nevím. Dan Seidl, na prvním obrázku je uprostřed, vyžil z jediné, zato pořádné dvoustovky, kterou hodil. Měl slušný průměr, malinko přes 180 a s výjimkou první hry nebyl horší než druhý. To samé se dá napsat o Pavlu Dologovi, který byl navíc v první hře o dvě místa před Danem. Těm dvěma dělá společníka na fotce Franta Staněk, což je ten fešák s umělecky omotaným šálem kolem krku. Ten se lstivě pohyboval kolem pátého místa a na stupně vítězů zaútočil v samém závěru turnaje. Ti tři se průměrem dostali nad 180 a dostali se i do mé peněženky. Dan mocně, František a Pavol spíš jen symbolicky. Viktor se pohyboval jen na druhém až čtvrtém místě, to čtvrté si ponechal na konci, což je k vzteku. Bylo to jen trochu, za Františkem skončil o pětatřicet bodů, což není úplně těsné, takže v poho. Skokanem turnaje se stal skvělý řidič (vezl mě domů) Pupík Vávra. Do semifinále se pohyboval v druhé polovině pole (startovního, ne že by byl zemědělcem), načež se prodral na páté místo. Na stupně vítězů si brousil zuby Máca Sršeň, po čtvrté hře byl čtvrtý, ale fyzicky se zhroutil a byl rád, že porazil o tři body mého asistenta Vlastíka Fuchsu. Je fakt, že to bylo hlavně díky Vlastíkově poslední hře. Vyzdvihnout musím Pavla Nádvorníka, ne nad hlavu, to bych se strhnul, ale za jeho zásluhy. Slíbil přivézt ze Svitav ještě čtyři hráč, přivezl tři, takže čtvrtého odchytil u herny a přinutil ho hrát. Šťastně dopadl turnaj pro Mácu Svobodu (půjčil padesát korun druhému Mácovi, doufám, že mu to druhý Máca vrátil), po zoufalé hře na začátku se do semifinále vydal coby král jelit a toto místo si udržel. Byl nejlepším hráčem, který se nedostal do finále, takže si mohl vzít ze stolu sladkost a vyfotit se s držitelem nejvyššího náhozu a nejlepší ženou. Ta nepřišla (ani na turnaj, tím pádem ani na focení), takže je na druhé fotce s Danem. Za ním skončili dva zoufalí točaři, mladej Koblížek a mladej Koráb, ty od sebe dělily čtyři body, výraz ve tváři měli stejný. Jen těsně uniklo vítězství Mírovi Klapalovi. Ten se dostal po první hře překvapivě do vedení, což byl šok i pro něj, takže se propadal a propadal. Za ním skončili dva nováčkové ze Svitav, Radek Šverma, jehož elegantní hru jsem přirovnával ke hře Vendulky Vránové a Petr Uhlíř. Ten byl nespokojen se způsobem turnaje, že prý si zaplatil stejně jako finalisté, tak že chce hrát tolik her jak oni. Je to nápad, ale zůstal nevyslyšen. Otrávený Rosťa a apatický Klapka byli nejhůř umístěnými točaři, Rosťa navíc prohrál sázku s Honzou Korábem, kdo hodí v poslední hře víc regálovkou. Nejvyrovnaněji hrál Jirka Holas, který ani chvíli, na rozdíl od Jardy Horáka, nebyl poslední. Víc toho nemám, už jen, že na leden je dvanáct přihlášených, což fakt není moc. A tím se s Vámi loučí Zdeněk Barvínek