21. července 2018|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Vzpomínání na Karla Kyncla

Před dvěma lety nás předčasně opustil Karel Kyncl, ...

Před dvěma lety nás předčasně opustil Karel Kyncl, kamarád a věrný účastník ústeckých bowlingových akcí. I letos jsme se rozhodli uctít jeho památku turnajem, kterého se zúčastnilo pětadvacet hráčů. Výsledky, stejně jako loni, nebyly to nejdůležitější, i když se hrálo o velmi zajímavé ceny. Ty byly po vzoru jeho oblíbené otázky při příchodu na hernu: „nezbylo od oběda něco dobrého?“ Většinou jo, takže si dal nějakou z hotovek, které měl tak rád. Cenou pro nejlepšího muže a nejlepší ženu je něco z nabídky obědů, které mají na Radavě své příznivce. Svou vůli, pochutnat si na obědě na účet Radavy dalo najevo pět hráčů, kteří v první hře hodili dvoukilo. Ti, co začali turnaj výkonem pod 150, nebyli bráni vážně, zvláštní oblibu pak měla skupinka, vedená Františkem Bartošem, kterému jsme začali říkat „pětadevadesátka“. Ve skupině měl tatrovku, ti starší si pamatují skvělé auto Tatra 111, a pak ještě dvě „stotřináctky“. Jednou z nich byl Pavel Konečný, který se nakonec dostal až na sedmé místo. Před ním, namačkaní na sobě, skončili dva, po první hře favorité a to Luboš Marek a můj bratr Jan. Ti dva, a všichni ostatní chlapi, hanebně prohráli s nejlepší ženou (jako že se v turnaji umístila nejlíp), Helou Simonovou. Ta chvíli vypadala, že to chce vyhrát i celkově (a to ženy nebyly zvýhodňovány žádným bonusem), v poslední hře však hodila to co můj bratříček (který po polovině turnaje vedl), takže se před ni dostal nejen Viktor a Jarda Klapka, ale i Franta Staněk, který patřil do skupiny, kterou jsme zpočátku nebrali vážně. Je s Helou na druhé fotce a tváří se pyšně. Domnívá se totiž, že když přišel jen s pětiminutovým zpožděním (ostatní na Frantu mohou čekat, vždyť jejich čas není zdaleka tak cenný, jako jeho), tak na to má být pyšný. Mám-li tedy popsat stupně vítězů, tak u mužů je to Franta, Jarda Klapka a Viktor, v ženách je s Helou ještě Gábina Růžičková a Marie Bartošová. V přestávkách mezi hrami jsem četl ukázky z mailů, které mi Karel posílal, ovšem tak veselo jako loni nebylo. Siláčtí hráči totiž svými prdami přerazili kovové rameno zařízení, o které se zarážejí koule, takže bowler Pavel byl půlku turnaje vzadu, kde koule postrkoval a já, místo abych vás bawil, jsem jako šašek lítal mezi počítačem mým a počítačem, který řídí dráhy. To dvojité w je jako legrace, aby ostatní věděli, jak jsme se nasmáli. Věřím, že to tak bude i za rok, kdy budeme opět na Karla vzpomínat. Měj se tam dobře, kamaráde, Zdeněk