16. ledna 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

CBT cup, 1. turnaj

S docházkou jsou trvalé potíže,

S docházkou jsou trvalé potíže, to mi dosvědčí každý pořadatel turnajů. Minulý týden, na Generali, došlo dokonce k neomluvené absenci. Tentokrát jsem měl krásný počet čtyřiadvaceti hráčů, takže když jich přišlo sedmadvacet, bylo na osmidráze co řešit. Jsem však profesionálem, takže to i při tak blbém počtu vcelku rychle odehráno. Někteří hráli výborně, takže si užili své chvíle slávy (odměny dostávají jen nejlepší žena, nejlepší muž a nejlepší hráč, který se do finále nedostal. Tentokrát si slávu užijí i ti, co nepředvedli nic moc. Vidíte je na prvním obrázku. Vzadu stojí Vojta Jánský a Pavel Nádvorník, kteří se umístili na devátém a pátém místě, ovšem získali ceny, neboť jsem je vylosoval v tombole. Před nimi jsou tři výtečnice, které se mi narvaly před fotoaparát prý kvůli umístění. Mária vlevo a Dana vpravo skončily ve finále na dvou posledních místech a Denisa, která je mezi nimi, byla úplně poslední. To jsem souhlasil, že si focení zaslouží. V souladu s tradicí kvalifikaci nebral nikdo vážně. Po čtyřech hrách jde do semifinále dvaatřicet hráčů a to není při účasti sedmadvaceti tak těžký úkol. Po skončení turnaje se ukázalo, že i tak je třeba hrát naplno, což se dá říci s bídou o deseti nejlepších hráčích. Ti ostatní se v devítkovém formátu nedostali v průměru nad 200 a to není nic moc výkon. Minimálně o třech se dá napsat, že to byl od nich mazaný tah, neboť si šetřili síly na důležitější část turnaje (neplatí to o ukecané Marii, ta na závěr semifinále hodila 101 ((má nové boty, na které si zvykala)), což je v devítce velmi mimořádný výkon). Pět nejlepších z kvalifikace hrálo semifinále bez soupeře, takže s jistým postupem, jedenáct smolařů se do finále nedostalo. Nejlepším z nich byl František Brokeš, který na 448 prohrál o tři body s Márií, ta pak ve finále shořela jako papírový čert. Opakem Františka byli Dana Tomášková, která postoupila na 374, Ondra Marko postoupil na 363 a Láďovi Barvínkovi na postup stačil dokonce výkon 341. Dobrodinci, kteří jim to umožnili, byli Honza Čermák, Anička Brokešová a kupodivu i zákeřná Jana Severová. Ta vždycky začíná blbě, ale tentokrát zapomněla v závěru turnaje vycenit zuby. Její vyřazení je překvapivé, neboť byla v kvalifikaci desátá, s účastí ve finále měli počítat i Aleš Křepelka dvanáctý a hlavně Anička Brokešová, která byla osmá. To nemluvím o Frantovi Staňkovi, ten ale má v tuto chvíli určitou krizi, kterou se hodlá proházet. Finále dopadlo fantasticky a to v obou kategoriích. V mužích byl nejlepší šedivý Míra Sejkora. Měl stejný výkon jako Jirka Vičar a oba sehráli úplně stejně i semifinále. O Mírově výhře rozhodlo, že v kvalifikaci byl jedenáctý, kdežto Jirka až patnáctý. Zajímavé je i to, že ženy vyhrála manželka mého asistenta (ten, po skvělé kvalifikaci a slušném semifinále, ve finále zcela vykrvácel) Jana Fuchsová, která zpočátku naříkala jak stará Indiánka, ale druhou finálovou hrou vybojovala cenu a právo fotit se s Mírou. Na závěr snad už jen, že po první finálové hře vedoucí Viktor skončil třetí a síly si šetřící Ondra Marko čtvrtý. Obhájce prosincové výhry, Petr Tomášek je ještě za Pavlem Nádvorníkem, prosincová obhájkyně neobhajovala. O dalších se mi už nic nevejde, což je konec.