28. října 2016|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl Cup, 10. turnaj

​ Trochu oleje a všechno je jinak.

Po letech, strávených na příjemném hausíku (i tak je Ústí spíš těžší hernou), se rozhodl Tomáš Hlúch učiniti nám život ještě těžším. Na nedělní extraligu určil těžší mazání, což se projevilo slušným zhoršením dosažených průměrů. Do pondělního rána jsem byl statečný a chtěl jsem to mazání nechat celý další týden. Nakonec jsem však podlehl tlaku těch, co se nechtějí s těžším mazáním prát a v poledne jsem ho nechal změnit na lehčí. Udělal jsem blbost, na to, aby se s tím naše knotová mazačka vyrovnala, bylo málo času, takže ti co mi v neděli vynadali za to těžké mazání, mi v úterý vynadali zas. Není proto překvapením, že nejvyšší nához turnaje padl v říjnu a to dokonce hned dvakrát. Ota Gutwirth si pomohl ke značné částce náhozem 259 bodů a to dokonce hned dvakrát (259 bodů hodil dvakrát, odměnu dostal taky dvakrát, ale za nához jen jednou). Vidíte ho na první fotce, jak mačká nejlepší ženu turnaje, tou je Petra Dologová. Tři hráči měli průměr turnaje nad 200 bodů. Byli to první dva a pak František Staněk. Ten finále zmrvil, ale naštěstí tak, že vypadl po první finálové hře, takže se to do celkového průměru turnaje zas tak moc nepromítlo. Ota se na turnaj vyšňořil, neboť po průměru 236,5 z kvalifikaci usoudil, že to tutově vyhraje a chtěl být za fešáka. Sice si průměr dost pokazil, ovšem turnaj vyhrál (už počtvrté) a je tedy vyfoceným krasavcem. Petra vyřazení po první finálové hře přežila, vypadli po ní jen čtyři hráči, neboť na finále dorazilo hráčů jenom dvacet. Nejlepší z odpadlíků byl již zmiňovaný František, který měl stejně jako poslední přeživší, Jirka Kužílek. Po druhé hře se Petra loučila, stejně jako sedm dalších hráčů. Ty odvedl z bojiště Mirek Sejkora, jemuž na udržení v boji chyběl jeden bod. Ten mu chyběl na mého žáka Pavla pana Krulicha, který nákonec skončil na krásném šestém místě shodným výkonem jako sedmý Viktor Vodák. Na osmém místě, kousek za dvojicí těchto rovinářů, byl Rosťa Ondráček. Pátý skončil Jirka Harašta, brambory si odvážel František Brokeš. Tomu na třetího Miloše Valteru chybělo bodů pět, což je kousíček. Když jsem viděl Pavla Konečného, jak hrál první hru a jak se po ní cpal večeří, myslel jsem si, že vypadl. Postoupit na 149 bodů do druhé finálové hry je nehoráznost. Když k tomu ale přidal dvě dvoukila, bylo z toho konečné druhé místo Konečného, ovšem daleko předaleko za Otou. Kluci nevypadají na fotce přehnaně inteligentně, navíc druhý má být po pravici vítěze, třetí po levici, to pro příště. Pavel je v celoročním pořadí na prvním místě, třináct bodů před svým řidičem Jirkou Haraštou, Miloš Valtera s tváří jelimánka je třetí. Na čtvrtém místě je Viktor Vodák a je zajímavé, že tato čtveřice má čtyřikrát míň turnajových vítězství než pátý Ota Gutwirth. Kdo vyhraje příště nevím. Nejlepší pozici má Ota, který v kvalifikaci vede, tři body před svojí Petrou. Na třetím místě je můj žák, pan Krulich se stejným součetem šesti her, jako Miloš Valtera. Nevíme, jestli na finále dorazí pátý hráč kvalifikace, Pavel Koráb. Má totiž být v Belgii, Holandsku a Skotsku, takže to má pěkně našlapané. Navíc páté místo ani náhodou nezaručuje účast ve finále. Dohrávat by totiž měli Petr Tomášek, Jarda Klapal a Miloš Vávra. Když se k nim přidají ještě další tři hráči a patnáctka za Pavlem si dá restart, který jim všem vyjde, může být Pavlík klidně pětadvacátý a ostrouhat v západní Evropě nos. Což mu samozřejmě nepřeju, na druhou stranu bylo by to pro něj lepší, než ten nos ostrouhat v Ústí. A tím se s Vámi loučí Z. B.