2. prosince 2016|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl Cup, 11. turnaj

To byl nápor, který by nevydržel nikdo.

Na listopadový Tacl cup nebylo přihlášeno moc lidí. Pár jich je v zahraničí, Petr Tomášek už zase hrál divadlo a jeden má tenisový loket (což nechápu, protože nemá tenisovou raketu). Pak se ale do obsazovačky opřela chřipka, která sklátila další čtyři hráče a byl z toho neslavný rekord, účast patnácti hráčů. Finále tedy začalo dvěmi hrami a až po nich vypadlo sedm nejsmutnějších. Ty odvedl Jirka Harašta, jemuž na postup do poslední finálové hry chyběly čtyři body. Před ní jasně vedli tři hráči, Franta Staněk, můj bratříček Jan a Pavel Konečný. František se nakonec na stupních vítězů udržel, skončil třetí, druhý je Mirek Sejkora a turnaj vyhrál o čtrnáct bodů zlý Rosťa Ondráček. František byl o šest bodů za Mirkem a pět bodů před Otou Gutwirthem, který skončil čtvrtý. Na páté místo se propadl Pavel Konečný, kterému prostydly kotníky (přál bych Vám vidět, jaké měl ponožky) a náš Honzíček skončil šestý. Poslední dvě finálová místa obsadili František Brokeš a po první hře druhý v pořadí, Leoš Roubal. Nejlepší trojici vidíte na první fotce, na druhé je Anička Brokešová, který byla nejlepší ženou turnaje a Petra Dologová. Ta měla nejvyšší nához a chřipku. Nához měl skvělou hodnotu 269 bodů, jakou hodnotu měla horečka, která Petru sklátila, to nevím. Patnáctku zúčastněných jsem v kvalifikaci na prosinec doplnil já, aby byli na každé dráze dva hráči. Musím se pochválit, neb jsem porazil nejen Vlastíka Vránu, kterého bolí noha, ale i sám sebe. Jsem na tom s levou nohou tak, že se o ni pořádně neopřu. Zkusil jsem hrát před týdnem při dohrávce kvalifikace a vyšlo to na čtyři hry když tu poslední jsem házel z místa. Napadl mne takový nápad, že si otočím rozběh, vykročím obrácenou nohou a odhodím pravou rukou z pravé nohy. No lidičky, já byl nadšenej, že jsem si plánoval, že přijdu domů, vzbudím svou ženu a přinutím ji upéct bábovku. Naštěstí (pro ni) mi v poslední hře zcela došly síly, takže jsem hodil 119. Upustil jsem od bábovky a hru jsem oslavil jen krátce se Svitavskými přáteli u vrat naší garáže. Jako vždycky. Tato událost (to nemyslím vrata, ale mé házení) byla asi nejdůležitější událostí kvalifikace, protože tu bude dohrávat ještě minimálně šest borců. Trochu pochválím Otu, na za průměr 212,5 v kvalifikaci, ale za to, jak obětavě zaskočil ze Petru při focení a při přebrání ceny za nejvyšší nához a ještě Milana Brokeše a Jirku Haraštu, kteří průměrem přelezli 190 bodů. Protože se příště bude mezi třicet nejlepších hráčů rozdělovat 10.000,- Kč, dodám, že v celkovém hodnocení vede Pavel Konečný, který bude v osudí mít třicet losů. Druhý je Jirka Harašta, který nevyhrál ani jeden turnaj, třetí Ota Gutwirth vyhrál čtyři a Viktor Vodák na čtvrtém místě jich vyhrál tolik co Jirka. V prosinci začneme všichni v 18°° hodin finálovými boji, po nich rozdáme ceny a pak zkusíme nový formát turnaje. Všichni přítomní uznali, že dělat turnaj, kterého se zúčastňuje kolem dvaceti hráčů, na dvě rundy, je blbost. Zkusíme si již zapomenutý formát VychLeas duelu, který se hrál několik let. Pokud se v prosinci zalíbí, tak bude vždy maximálně pro čtyřiadvacet hráčů (chodívalo jich na to k padesáti), všichni nastoupí od 18°° hodin a celý turnaj hned (jako ten samý den) i dohrají. A to je pro dnešek asi všechno, s Vámi se loučí a příjemné prožití všeho, co budete prožívat přeje Zdeněk Barvínek.