1. srpna 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 7. turnaj

Poručit větru a dešti by se hodilo,

Poručit větru a dešti by se hodilo, při červencovém turnaji šlo hlavně o ten déšť. Že jsem půl hodiny před turnajem seděl v autě a čekal, až liják malinko poleví, nebylo důležité. Horší bylo, že vlhkost vlezla do chalupy a zlikvidovala dokluzy. Někdo si vzal hodně klouzavé podrážky, někdo je neměl, takže trpěl. Nikdo mi ovšem nechtěl věřit, že se tak děje každé léto když zaprší. Dnes mi při obědě hlásil číšník, že ráno přišel do práce a na slánkách a pepřenkách byly vysrážené kapičky vody. Byli samozřejmě hráči, kteří se s vlhkostí vypořádali a dosáhli úspěchů. Mám je na fotce, jedná se (zleva) o Jindru Vodehnala, nejlepšího hráče, který se nedostal do finále, o Aničku Brokešovou, která rozsekala ukecanou Maruš a stala se nejlepší ženou a o Jirku Kůžu, který vyhrál v tombole. Nejlepší průběžné místo měl z této trojice Kůža, po druhé hře byl osmý, nejhorší průběh, třikrát patnáctý, patří Jindrovi. Na finále mu chybělo hodně, šedesát bodů, čili o stovku za deváté místo se tímto směrem bát nemusel. Horší to bylo zdola, když talentovaný Klapka skončil za Jindrou o pět bodů. Stejně za oblíbeným devátým místem byl Milan Brokeš, za Jardou Klapalem skončil proto, že hrál líp. Nojo, takhle to v tomhle turnaji chodí. Raketový pohyb na chvost výsledkové listiny, předvedl můj asistent Vlastík. Začal čtvrtým místem po výkonu 208 a poté na stejné dráze předvedl 137. V kmitání pokračoval výkony 190 a 101, což ale snášel slušně. Horší to bylo s Františkem Brokešem, který chtěl jet po třetí hře domů, vydržel, ale skončil tři body za asistentem a bod za vlastní manželkou. To by zlomilo každého zdravého muže, situaci nezachránil dvoubodový náskok na Maruš. Kalich hořkosti si vypil Franta Staněk, za ním už nebyl nikdo. Trojice na druhém obrázku zvládla bídné podmínky nejlíp. Vyhrál Honza Koráb, ten na to má ovšem školu. Ten nebyl ani chvíli horší než druhý, což je nejspíš nuda. Nevím, neptal jsem se ho. Jo, to Pavel Konečný, to je jinší pašák. Po dvou hrách byl až šestnáctý, pak ovšem hodil 247, což byl nejvyšší nához turnaje a v dobrých náhozech pokračoval. Dostal se až na druhé místo, o dvacet bodů před Viktora, který byl na začátku a na konci třetí, jinak furt druhý nebo první. Rosťa si v poslední hře hodil 232, což mu mohlo udělat radost, on je ovšem klidná kamenná tvář, takže to na něm nebylo poznat. Škrtat se nejhorší hra, nebyl by Pupík Vávra pátý, ale třetí. Je to škoda, protože na fotce vypadá fakt dobře. Viktor taky. Souboj dvou Máců vyhrál Máca Sršeň. Skončil sice za Mácou Svobodou, ale vezl si domů šest lahviček skvělého bílého z Vinařství Aurora. Jestli doma jednu hned načal, tak mu to bylo určitě jedno. No a nejhorším finalistou byl majitel tradičně nejhezčí ponožek (podkolenek?), svitavský Pavel Nádvorník. Ten skončil za vinařským Mácou o jediný bod. Závěrem: podmínky to byly těžké, ale mám k nim jednu vzpomínku. Před sto lety jsem hrál na ME seniorů v Kodani. Dokluzy tam byly stejné, jak teď tady, ale nikdo se o tom se mnou nebavil. Tím nechci říct, že tak vypadá ideální stav, s Alešem jsme dělali, co jsme uměli, aby to aspoň trochu šlo. Bohužel souboj s přírodou jsme prohráli. Na srpen mám v obsazovačce opět sedmnáct jmen, tak uvidíme. A tím se s Vámi pro dnes loučí Zdeněk Barvínek.