1. července 2020|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

CBT cup, 5. turnaj

Hrob neznámého vojína, nebo bezejmenný hrdina, to jsou smutné připomínky historických událostí. Když má ten hrdina jméno, třeba Jánošík, nebo Jirka Appeltauer, hned to jinak vypadá. Toho prvního vynechám, nechodí ke mně na turnaje, budu se věnovat Jirkovi. Ten byl včera nějakej divnej. Normálně se dívá, jak hrají finalisté, tentokrát finále hrál a dokonce luxusně. Vedle bronzového místa si elegantně (o dva body) poradil s nejlepší ženou, kterou byla jeho žena Eva. Ta svedla vyrovnaný boj s do poloviny semifinále bídně hrající Helou Simonovou, kterou porazila o tři body. Nebylo to korektní ke čtyřem dalším ženám, z nichž dvě, zase rovně házející Jana Fuchsová a hvězda z Litomyšle Maruš, byly v kvalifikaci mnohem lepší. Nevadilo to těm nejmladším, Annabel a Viktorii, které vzaly pro tatínka dva zákusky (tentokrát jich Sláva z Choceňské cukrárny přivezl jedenadvacet) určené těm, kterým finále o vous uniklo, ale po cestě mu je sluply. Za lstivého neznámého vojína lze označit Petra Martince. Ten mohl turnaj vyhrát, ale aby se vyvlékl z účasti v snad vznikajícím družstvu do mé šesté ligy, předváděl, že to fakt neumí. V semifinále podlehl Františku Brokešovi o sto, čímž ho pustil do lepší finálové poloviny. Druhý muž odzadu, Jarda, galantně podlehl nejlepší ženě, o bod, čili blbě, podlehl Viktor nejhoršímu z finalistů, Vlastíkovi. Jindru Vodehnala si namazala na chleba Jana Fuchsová, která předvedla nejlepší výkon v semifinále, první místo žen jí uteklo o patnáct bodů. Milan Neugebauer (myslí si, že hází s rozběhem, ale není to pravda) těsně podlehl ukecané Maruš a Vašek Martinec nestačil na starého stratéga Frantu Staňka. Vašek si to, stejně jako Viktorka, vynahradil v tombole. Posledním vyřazeným byl Michal Prekop, od Hely dostal do krku bod, ale byl nejlepším nefinalistou, takže má u mě cenu. Nebýt zběsilé třístovky Milana Brokeše v poslední hře, bral by Jirka Appel jednu ze dvou cen, určených pro muže. Takhle mu je vyfoukli Milan a Pavel Nádvorník, dvojice na druhém obrázku, čili nejlepší muži. Pravda, Jirka měl k nim daleko, o dost blíž byl Luboš Marek, který si poradil jak s Františkem, tak i s vítězem kvalifikace, Mácou Svobodou. Ten byl nejlepším ze čtveřice na S, což byli velezkušení Sejkora (vítěz závodů, kdo je na světě nejdýl, porazil i mě), Staněk. Hlavně pak další Máca, Sršeň, což bylo derby. No a za Maruš, která byla celkově třináctá, skončili Jirka Javůrek, za kterým byl druhý z kvalifikace, cukrář Sláva Šilar. K poslednímu finalistovi jen krátce, prý mu volal Viktor Vodák, že jen bambula hraje celý turnaj pod psa a jediné, na co se zmůže (ten bambula) je, že porazí o bodík Viktora. O určitých povahových rezervách bambuly vypovídá to, že mu kritika ale vůbec nic neřekla. A nevadila. Mezi námi, věděl bych o ještě jednom bambulovi. Milan Brokeš to nebyl, ten hodil třístovku, ale když někdo hodí 298, tak co byste řekli, že? Na závěr bych přidal ještě jednu pochvalu. Nevěřil jsem, že závoru, do které to jeden závodník, ne vlastní vinou, napálil, dá Pavol Dolog do funkčního stavu. Až do finále jsem si vystačil se sedmi drahami, minutu před začátkem finále se rozběhla i ta osmá. A co na závěr. Přihlášeno bylo v jednu chvíli devětadvacet hráčů, z důvodů různých jich hrálo pětadvacet. Další turnaj je 3. srpna, přihlášeno je dvacet hráčů, takže uvidíme, čímž Vás do prázdnin vysílá Z. B.