27. října 2025|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Citroen OU Cup, 10. turnaj

Lidi jsou hrozní matláci. Neohrnuji nad nimi nos, splést se může každý, dokonce i mě se to stalo. Psal jsem si na nedělní turnaj průměry a zarazilo mě, že by měl zářijový vítěz, Marcel Sršeň, hrát proti průměru 196. Je to výborný kamarád, ale úplatky nedává (mně) a zas takový borec to není. Kouknul jsem do tabulek, a co nevidím. Napsal jsem ho jako Sršen, čili nový hráč. Dopočítal jsem si ho a zavolal jsem Jirkovi Marvalovi, aby mi ta dvě jména sloučil, že je to jeden hráč. A u toho jsem se mu podivil, že dva hráči se opravdu Sršen jmenují, a že je to divné jméno. Vysvětlilo se to, Ladislav a Vladimír Sršen jsou v tabulkách od roku 2008 a napsal jsem je tak taky já. To jsou věci, že se Vám tomu (s výjimkou Lůži a Fufalka) ani nechce věřit, že (a ještě Peštál tomu určitě věří)? Správně napsanému Sršňovi tentokrát cena unikla těsně. Skončil třetí od konce, daleko před Jirkou Appeltauerem, který porazil Věru Krejchovou o osm bodů, takže dostal bonboniéru. Věra dostala bonbón, od Jirky, jeden. A jako kuriozita, v září skončila Věra hned za Marcelem. Na špici se objevili tentokrát jiní borci. Po letech slibů se mi podařilo na první místo dostat mého bratra Jana, to je to červené uprostřed první fotky. Jen pro zajímavost, v srpnu byl poslední. Honzík o tři body rozdrtil usměvavou Andreu Kubešovou, ale to bylo nic proti tomu, co se dělo za nimi. Tam jsou ve vztahu Marcel Sršeň a Lucie Gagalíková. Marcel, ten truhlík, Lucku o bod porazil. Když to nechce mít s Luckou v klidu, tak ať jí poráží, ale chytré to nebylo. A nebojte, Lucku na fotce taky uvidíte. Nad magickou hranici tisíce bodů se dostala ještě pátá v pořadí, Eva Appeltauerová a za ní je nejlepší devítistovkař, Luboš Marek. Ten si udělal radost v závěru, ale když někdo načítá jen šest bodů, tak se mu moc snadno nehraje. Za Lubošem je jeho bonusový soused, Viktor Vodák, ten načítal bodů pět, a osmé místo si udržel Franta Staněk. Ten si finále udržel o devět bodů před šťastným poraženým, Milanem Neugebauerem. Ten byl šťastný proto, že devátý bere cenu, stejně jako předposlední Jirka. Šťastnou poraženou je Lucie (to je to malinkaté uprostřed), protože má Marcela. Stejný součet mají Pavel Lůža (to je ten, co věří tomu, že jsem popleta) a sympatický Míra Koukal. I když ten říkal, že mě má rád, tak to asi bude lhář. Rozum osvědčil Pavel Milán. Pozná se to tak, že pustil před sebe na místo dvanácté svou ženu Martu a divím se, že se nenechal porazit od Hely Simonové. Ta je totiž fakt vzteklá, té se bojím i já, a to jsem statečný chlapík. Další těsný boj předvedli kuželkář a atlet Jirka Hradil a Petr Tomášek, který je ověnčený mnoha bowlingovými úspěchy. Jirka kuželkář Petra porazil, to jsem, coby okresní přeborník v kuželkách před sto lety kvitoval s povděkem. Nejzkušenější hráč turnaje, Petr Musil, si poradil s dvojicí Jara Peštál (velkej sympaťák, jen kdyby na mě tolik neřval, snad stačí, že já řvu na něho) a Danuše Krejčová. Ta turnaj začala celkem tragicky, silným závěrem se to změnilo jen v neúspěch a takový výsledek se dá snést. A k Jarovi, agresivně mi napsal, že proto, že jsem ho na..al, tak se hlásí na listopad a něco v tom smyslu, že prý uvidím. Do elitní dvacítky se dostal ještě (bylo nás třiadvacet, tak to byla dřina, dostat se do elitní dvacítky) Tonda Osička, který mě šel silně na nervy. Ať hodil co hodil, tak tvrdil, že je spokojený. Nejspíš si vzal příklad z příhody, která se stala na MS v atletice v Tokiu. Poslední den lilo jak z konve, dva diskaře bylo vidět, jak při otočce upadli a komentátor řekl něco v tom smyslu, že snad jeho kamarád řekl, že když takhle leje, tak on že je rád. Komentátor se divil, proč je rád a on odpověděl „když nebudu rád, tak stejně bude lejt, tak jsem radši rád“. Geniální, ne? Komentář si myslím, že je taky geniální, tak ho ukončím, abych ještě něco nepokazil. Na závěr už jen, že hrát budeme 30. listopadu (SBL dřív) a že kdyby někdo chtěl, tak místo v obsazovačce je. ZB