6. července 2022|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Citroen UO cup, 6. turnaj

To nejlepší na začátek ...

To nejlepší na začátek sice odporuje zažitému, že to má být na konci, ale mě to takhle přišlo lepší. Zmrzlinu si taky nenechávám, až se rozteče, ale nacpu ji do sebe co nejrychleji. Nejlepšími bych v tomto případě označil Milana Brokeše, jasně nejkvalitnějšího hráče turnaje (připisoval si ke každé hře jen tři body) a jeho maminku, která je na fotce. Na krku má tři čerstvě vybojované bronzové medaile z ME seniorů v Berlíně a v tomto turnaji před sebou pouze šestnáct hráčů. Za ní skončil Milan, před ní Lucie (61- to není věk) a Hela, které po průměrné hře v průběhu turnaje zakončily podprůměrnou poslední hrou. Před nimi je Franta Staněk, který mě fakt nakrknul. Ne tím, že přišel mimořádně včas, ale tím, že v početním sporu nade mnou mnou zvítězil. Luboš Marek by se dal nazvat „géniem průměrnosti“, neb sice hrál lehce podprůměrně, ale vyrovnaně, v rozpětí šesti bodůpět her, škoda želehce podprůměrných. Na povrch drah brblal Franta Brokeš, Aniččin vedoucí, jenže v poslední hře hodil 198, tak snad odjížděl ne zcela roztrpčený a určitě spokojeně jel do Záměle Marcel Svoboda. Ze skupiny Záměl totiž byl nejhorší, prohrál dokonce i s Mácou Sršněm, ale stal se vítězem souboje o právo odvézt mě domů autem. Za odměnu jsem jeho, Mácu a krále jelit, Romana Felcmana, provedl botanickou zahradou v mém domě, v ní jsem je ohromil pískovcovým truhlíkem s Potočnicí lékařskou. Další, kdo ohromoval, byl Láďa Schůt, ten málem promrhal čtyřicetibodový náskok, který měl před posledními dvěma hrami. Na rozdíl dvou bodů se na něho nalepil Pavel Petráček, který neměl bowlingovou kouli dva měsíce v ruce, což se mi, z důvodu focení, vůbec nelíbilo. Zachránila to Viktorka Brokešová, myslím, že není třeba psát kde na druhé fotce je. Dostala se na třetí místo, takže byla logicky i nejlepší ženou nejen mezi Brokešovými, ale mezi všemi. Brambory zbyly na Pachťu, kterému k významnému úspěchu pomohla přítomnost manželky, před ní si netroufal jako vždycky, takže se tím pádem stal nejlepším hráčem města Libchavy. Vypořádal se nejen s Vaškem Martincem, který nostalgicky vzpomínal na zašlé časy, kdy býval postrachem ústeckých turnajů, ale i s Kolouchem. Na co vzpomínal ten opravdu nevím. Jardu Horáka bych nazval brokovnicí turnaje, rozptyl 102 bodů mezi nejlepší a obvyklou hrou, to se dá nazvat jako úkaz, ale odjížděl nadšen účastí ve finále, takže tohle neřešil. No a zbyl už jenom Viktor. Po kvalifikační části byl na pátém místě, ale pak mu docházely síly důchodce, ovšem co si budeme povídat, účast ve finále, navíc s nejnižším handicapem mezi finalisty, za to by se mohl klidně stavit někde ve frcu a koupit si pohárek. Ten mu klidně podepíšu. Co se týče budoucnosti, tak ta je tradičně nejistá. Další turnaj by se měl hrát 1. srpna, v obsazovačce mám dvacet hráčů, tak uvidíme. Touto neutrální předpovědí se s Vámi loučí a příjemné prožití července přeje ZB.