1. září 2026|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Fortell cup, 8. turnaj

Jocelyn Delecour a Claude Piquemal, dodnes je vidím na startu finále ME na 100 metrů v Římě. Jeden v první, druhý v osmé dráze a mezi sebou šest soupeřů. Jako v kleštích si vedli své soupeře, kterým nechali třetí až osmé místo. Připomněli mně to Kolja Fufalko, který měl ke každé hře bonus 3 a Rosťa Konečný, který připisoval 54 bodů. Své soupeře měli v kleštích také, jen si to vyměnili. Rosťa vyhrál a Kolja byl třiadvacátý, Rosťa se fotil a Kolja čekal, jestli nebude brát cenu v tombole. Bral, ale z rukou své dcery Nikoly, která tatíka porazila o osm míst a kterou jsem vylosoval. S Rosťou jsou na fotce Míra Koukal (po pravici) a Láďa Staří, ti si udrželi své druhé a třetí místo po semifinále. Rozdíly mezi nimi jsou čtyřicet a pětadvacet (Viktor promine) bodů, Franta Staněk, který se dostal v součtu šesti her ještě nad tisíc bodů, je za Láďou o bodů šestnáct. Všimněte si, že fotka, kterou jsem dělal venku kvůli světlu, je dost mizerná. Fotky, které dělám uvnitř, jsou taky dost mizerné. Hela Simonová na pátém místě, se stala nejlepší ženou turnaje, což byla klika. Před poslední hrou vedla a nebrat tu stovku pro nejlepší ženu, mohla by i zabíjet. Za ní skončil Láďa Koubek, který útočil na rekord. Po čtyřech frejmech měl čtvery parohy, skončil se šesti, rekord je osm. Sedmý je nejlépe hrající borec, Petr Leinweber, měl průměr 181,33 a proto je na druhé fotce s Helou. Poznáte je od sebe snadno, Hela má na krku řetízek. Osmý ve finále skončil můj bratr Jan, kterému jsem to vynahradil losem, tedy pokud mě paměť neklame. Stovku pro nejlepšího hráče, který se do finále nedostal, bral Jirka Hradil a Sláva Šilar byl posledním v pořadí mezi těmi, kteří hodili aspoň jednu dvoustovku. Smutný je to, že víc jak jednu dvoustovku nehodil nikdo. Byl také dělítkem mezi skupinou elita a jelita. Jelita vedla již zmíněná Nikola, když měla ve výsledku stejně jako Sláva. O tom, že Sláva má větší slávu rozhodlo to, že měl bonu menší, než Nikola. Šedivý výkon měl Luboš Marek, který dokáže věci. Tentokrát dokázal jen to, že o třináct bodů porazil Jirku Pryčka. Ten měl vyrovnané výkony, za což se cena nedává žádná. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším náhozem měl šestnáct bodů, stejně na tom byla Nikola. Králem vyrovnanosti (šedivé) byl Kolja, s rozdílem třinácti bodů. Kapitánka Olomouce, Danuš Krejčová (je z Olomouce, stejně jako Míra a Toník? ((a Karel?))) porazila Viktora Vodáka o dva body, což byl nejtěsnější rozestup mezi hráči. Za Viktorem byla skupinka těch, co se nedostali přes 700 bodů, tu vedl Karel Hrbáček. Je to s podivem, neboť má dva trenéry, Honzu Spáčila a mě. Oba trenéři jsme se zatím dostali jen k lekci „Karle, to snad nemíníš vážně“. Na druhou stranu, namazat si na chleba Magdalenu Dvořákovo svědčí o tom, že Karel bez talentu být nemůže. A proto, že o Tondovi a Koljovi už jsem se zmínil, tak komentář končím. Váš Z. B.