13. listopadu 2017|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Generali Cup, 11. turnaj

Nejlepší hráč hrál nejlíp...

Nejlepší hráč hrál nejlíp a kdyby hrál ještě o trochu líp, mohl celý turnaj vyhrát. Jednalo se o Frantu Staňka, který hrál proti nejvyššímu průměru, takže i když naházel výborný průměr 194 bodů z šesti her, vyšlo to jen na druhé místo. Vidíte ho na prvním obrázku s vítězem a třetím v pořadí po své levé ruce. Franta zaujal i vyrovnaností her, mít takový průměr, když nejvíc hodil 201, to se jen tak nevidí. Vyrovnaností se mu mohl vyrovnat snad jen Olda Doležel. Ten začal výkonem 127, který zopakoval. Pak se prudce zlepšil, což ho dostalo do semifinále a v něm předvedl 128. Podlehl tedy všem, včetně Luboše Marka, který na rozdíl od Oldy zvládl semifinálovou hru. Přesto prohrál se dvěma dvojicemi, které měly stejný součet všech započítávaných her. O sedm bodů Luboše porazila dvojice Franta Jiras (pořád se na mě vyčítavě díval) a Pavel Krulich (ten dokonce s bowlingem končil), o dalších pět bodů víc měly Irena Vránová (ta byla dlouho poslední) a Anička Brokešová, která byla první dvě hry dokonce na stupních vítězů. Hodně vyrovnaný mohl být i František Brokeš, pokazil si to poslední hrou, kdy hodil 196 a dostal se před svou vlastní ženu. Jestli udělal dobře nevíme a nejspíš se to ani nedovíme, dobře to udělal Jirka Havlík junior, který se chytře zařadil hned za svého tatíka. Měl by za to od něj něco chtít. Švindlovala Jana Nováková, ale jen trochu a ve chvíli, kdy už pro ni bylo všechno ztraceno. Vyřešili jsme to tak, že já to na ni neřekl, za což jsem jí koupil malou kapku a ona mě též. Startovní pole na elitu a jelita rozdělil Láďa Dostál, který není ani to, ani to. Co je Hela Simonová je jasné, nejlepší žena. Nebojte, jen v turnaji, stačilo na to desáté místo. Je na druhé fotce a to vykulené vedle ní je Vlastík Vrána, který měl nejvyšší nához celého turnaje. Je to srab, ne aby to zbytku natřel a hodil třeba 298. On hodil blbých 202, takže další tři závodníci, kteří hodili 201, respektive 200 ho musí po právu nenávidět. Dyť jim vyfoukl cenu. První je Martin Stejskal. Vypadal na vítězství, semifinálová hra ho však poslala na deváté místo. Jo jo, on by to chtěl hrát každej, ale je třeba na to mít nervy. Míra Kysilka na to nervy měl, dostal se v poho do finále a zhroutil se až v něm. Hodil 138, stejně jako Martin v semifinále. Podlehl Láďovi Kubátovi, kterému se finálová hra rovněž nevyvedla. Nejen finále, ale už semifinále pro jistotu pokazil Vlastík Vrána. Věděl, že cenu za nejvyšší nához má jistou a nechtěl si domů odvézt všechny ceny, stačilo že si vezl ženu Irenu. Bez praktického nároku na výhru byl Lukáš Hrdina. Jednak si ji nezasloužil, protože chodil v bowlingových botách (stejně jako řada dalších) ven kouřit, navíc na bronz mu chybělo jedenadvacet bodů. Něco jiného byl Vlastík Fuchsa. Jak blábolil o útoku na ceny, myslel jsem si, že je „zfetovanej“. Nebyl, skončil tři bodíky za bronzovým Pavlem Petráčkem, který měl ovšem luxusní bonus, 51 bodů na hru. O stříbrném Františkovi jsem již psal, takže na řadě je vítěz. Překvapivě zvítězil manžel mé dcery (co si myslíte, jsem poctivec) Víťa Pilař, který Františka porazil o devět bodů. Tři nejlepší vidíte nahoře, ač o nich píšu dole, psaní zakončím konstatováním, že další turnaje je 7. prosince a je skoro plno. Hezký (tý)den přeje Zdeněk Barvínek