Zkusím se vymluvit na spravedlivý trest, ale nevím, jestli to projde. Den před tímto turnajem se hrála Orso 2. liga. V komentáři k ní jsem přirovnal rodinu Brokešů ke Švédům, kteří drancovali Prahu v třicetileté válce. Nespokojili se s cenami za nejvyšší nához družstev i žen a s jedenácti body za dvě vítězství a dvě porážky (Brokešové, ne Švédi), ty si osladili dvěma výhrami v tombole. Do Generali cupu vstupoval Milan Brokeš s nejvyšším průměrem v turnajovém žebříčku, čili v nejtěžší pozici. Přesto získal řadu cen, neboť měl nejvyšší nához turnaje a navíc jsem ho vyhlásil na třetím místě v pořadí. Dnes reklamoval zápis své předposlední hry, který kdybych opravil, tak by skončil druhý. Pokusím se předstírat, že jsem ho tím chtěl potrestat za dravost i když nevím, jestli je to lepší než kdybych napsal že jsem bambula, který ani neumí správně zapsat výsledky. Milan je ten usměvavý v modrém (mám ho i na fotce s tradičně zavřenýma očima, ale radši ji nepoužiju – potřebuji aby mi odpustil), na druhé straně stojí Pavel Petráček a mezi nimi je vítězka klání, Hela Simonová. Té se začátek turnaje nepodařil, začala hrou která se jí škrtala, takže nehrála roli. Druhý/třetí Pavel Petráček měl mizerné hry dvě a taky měl mizernou náladu. Nechtěl mi věřit, že se mu nálada může po turnaji zlepšit a jak je vidět, měl jsem pravdu. Cen se rozdává celkem pět, ale všechny je pobrala trojice na první fotce. Na druhé fotce jsou nejlepší žena turnaje a držitel nejvyššího náhozu. Že je nejlepší ženou Helena je logické. Milan Brokeš měl sice, na rozdíl od mých žáků Luboše Marka a Pavla pana Krulicha, jen jednu dvoustovku, byla to ovšem ta nejvyšší. K tomu měl nejvyšší průměr turnaje, takže mu fakt kraloval. To je popsaná druhá fotka a musím napsat, že největší překvapení je fakt, že na žádné není volejbalový smečař Vlastík Fuchsa. On hlásil už dopředu, že ač má naplánovaný březen jako měsíc focení, tak tentokrát se na focení nechystá, neboť má drobné problémy s účesem. Je fakt, že po třech hrách vedl, ale pak začal brzdit, na té hlavě to fakt měl mizerné. Za Vlastíkem je ve výsledkové listině trojice hráčů s druhou nejtěžší starovní pozicí. Mají bonus šest, neb mají kvalitní průměr v turnajovém žebříčku. Jsou do sedmého místa, osmý, čili nejhorší z kategorie „elita“ je již zmíněný Pavel pan Krulich. Protože přišlo nečekaných šestnáct hráčů (v poledne to vypadalo na žalostných jedenáct), tím se startovní pole půlilo. Král jelit je tím pádem Jirka Javůrek, který je na devátém místě. K postupu od šesté, finálové hry, mu chybělo sedm bodů, ale on je veselý člověk, takže to jistě přežije. Přežije to i Irča Vránová, který přirozeným šarmem způsobila, že její Vlastík zrušil zrušení účasti v dubnovém turnaji takže Irča (desátá) i Vlastík (kousek za ní) přijedou. Za Aničkou Brokešovou a Janou Novákovou na skvělém třináctém místě skončil Petr Eliáš, který těžil s geniálního systému turnaje, škrtal totiž výkon 95, který by ho jinak spolehlivě zavraždil. Pak už je Vlastík, v omylu žijící Lucka Javůrková a začátečník Ondra Najman, který si pro příští turnaj výrazně vylepšil průměr. Místo 150, proti kterým hrál teď, bude mít laskavých 111 a s tím už se dá i vyhrát. Omyl Lucie spočíval v tom, že byla pro kvalifikaci vylosovaná na dráhu číslo jedna a na té hrála i semifinále. Tvrdila, že je to blbým systémem, což není pravda, je to tím, že blbě hrála a tak na ni jednička dráha zbyla. Jo a aby byl skvělý systém ještě lepší, upravuji pro příště pravidla tak, že do semifinále nepůjde šestnáct hráčů ale všichni a ještě zkusím rovnat hráče na dráhy po každé hře od jedničky po osmičku dráhu podle průběžného pořadí. A tím se s Vámi loučí Z. Barvínek.