25. února 2026|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Mistr cukrárny V uličce, 1. turnaj

​Lidi, jak já se bál, že vyhraje Sláva ...

Lidi, jak já se bál, že vyhraje Sláva Šilar, to ani nevíte. Ne, že bych mu výhru nepřál, ale já potřeboval aby šel vítěze dekorovat a ne se vítězem stal. Bylo to o vous, ale povedlo se a ten důvod je fotografický. Nechal jsem si totiž vyrobit placičky, které vidíte na hrudích nejlepší ženy a nejlepšího muže. Když si zvětšíte fotky, tak přečtete nápis a to pod nápisem Vám radši řeknu. Jedná se o obrázek větrníku, kterému někteří u nás říkají Kravinec. Trochu tak ta věc vypadá, ale chuť, to je náramný rozdíl. Jo, na hrudích to mají Danuše Krejčová a Luboš Marek. Ti se finálovým výkonem prudce oddělili od zbytku závodníků i když mezi nimi to bylo tak těsné, že to těsnější ani nemohlo být. V semifinále měli na bod stejně a ve finále byl Luboš (asi ho poznáte, že?) o dva body lepší než Danuše. Luboš navíc, jako jediný hodil třístovku, takže se oprávněně tváří jako mistr světa. Že se na sebe usmívají je dáno i tím, že nebojovali mezi sebou, neboť v tomto turnaji se hodnotí ženy i muži zvlášť. Velký souboj svedly v kategorii „snad příště“ Jana Svobodová a Lucie Gagalíková. Jana vyhrála na body, Lucie pak v boji o syna, Janě totiž za synem chodí. Již zmiňovaný Sláva byl třetí celkově a druhý v mužích, když porazil i takového borce, jako je Pavel Lůža. Ten má za kamaráda a kolegu Kolju Fufalka, který hodil míň než Pavel, ale bral cenu pro vítěze malého finále. Pavel bral prd, i když byl nejlepší semifinalista. Dalším truhlíkem, který zabral v nepravý čas, je Míra Koukal. Ten vyhrál kvalifikaci, ale celkově skončil pátý. Deset bodů za ním je Vláďa Pitaš, který měl třetí nejlepší semifinálový výkon, a navíc byl asi nejvzdálenějším hráčem turnaje. Za to bral stejně, jako Pavel Lůža. Gratuluji. Tonda Osička je možná nejlepší kulečníkářů toho dne, v bowlingu byl nejlepším hráčem, který nehodil ani jednou přes 249. To Marcel Svoboda hodil několikrát, jen ve finále ne. Ze zbývajících účastníků velkého finále se zmohl na 250 a víc jen zkušený Víktor Vodák, další tři, Jirka Staněk, můj bratr Jan a Jirka Hradil měli vrchol na 241, 243 a 244 (to hodil můj brácha). Nejlepší ženou malého finále byla Věra Krejchová a na fotku jsem neoprávněně dal Helu Simonovou. To proto, že ji mám rád, ale jinak mají brát ceny dvě nejlepší ženy velkého finále a jedna malého, ovšem ve velkém byla jen jedna žena, tak jsem do dvojic přidal tu Helu. Aby bylo jasno, zleva Hela, Sláva, Věra a Kolja. O pět bodů utekla cena Zdeňku Čejkovi, ale proto, že já dávám ceny mizivé, tak to ty neoceněné nemrzí. Navíc ti, co nedostali malé bankovky, si vybírají luxusní zákusky od partnera turnaje, Cukrárny v uličce Choceň systémem, čím hůř, tím dřív. Jara Peštál začal luxusně, pak odpadl, ale finálový výsledek měl devátý nejlepší, což by si měl, pro lepší náladu, stále opakovat. Hela Simonová se umí radovat i z neoprávněně získané ceny, a tak to má být. Je jistě pyšná i na to, že si namazala na chleba Jirku Kociána, který měl, stejně jako Jara, výkonem 255 jedinou dvěstěpadesátku v kategorii jelit (jo, to víte, že jsem byl o víkendu v Šakvicích nejen za vínem, zabíjačkové pochoutky – převážně jitrnice a pečené maso – to vhodně doplňovaly). Marcel Sršeň byl nejhorším mezi jelity s výkonem na 400, Karel Novák nejlepším jelitem pod 400 bodů. Kdo byl na tom líp? Petr Henzl přišel prvně mezi nás, takže se ukázněně zařadil na chvost výsledkové listiny, kdežto Andrea, ač ještě za Petrem, byla na vrcholu blaha. Dozvěděla se totiž, že v březnu bude k obědu rajská, což si vysnila. A hranici 300 bodů těsně přelezl Milan Neugebauer a děsně podlezl sympatický Rosťa Konečný.

Což je vše, loučí se Zdeněk Barvínek