31. ledna 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 1. turnaj

​Jsou hráči, kteří vědí, která bije ...

Jsou hráči, kteří vědí, která bije a jsou hráči, kteří nevědí nic. Do první skupiny patří Rosťa Ondráček, který si vyhodnotil svůj zdravotní stav a vydal se do boje o deváté místo. Stejně se k lednovému turnaji postavil Pavel Koblížek, který si taky stěžoval, že ho bolí všechno, co má. Vidíte je na prvním obrázku, Rosťa je tam proto, že byl nejlepším nepostupujícím hráčem a Pavel proto, že vyhrál v tombole. O jeho umístění taktně pomlčím, stejně jako o umístění jeho synka. S nimi jsem probral fiasko a jeho důvody v garáži, tam nám to jde dobře. Mladý Pavel doplatil na to, že si nechával parohy 7 – 10 a nebyl je schopen dohodit. Jen pro pořádek, hráč šesté ligy Marek Šnajdar to před týdnem dokázal. Slíbil jsem mu zveřejnění slávy, ale jsem již stár, tak to činím až teď. Mezi synem a otcem je dvojice hráčů, která předvedla největší drama turnaje. Svedli ho Vlastík Fuchsa, můj asistent, a Míra Klapal. Mazaný Vlastík věděl, že když se bude pohybovat na samém chvostu pole, bude hrát o body bez soupeře, takže bude mít dva body jisté. To Míra, který je ambiciózní, byl neustále v elitní šestnáctce, kde dostával na zadek, takže neměl bonusy žádné. Proto byl Vlastík před Mírou. Drama se odehrávalo i v boji o nejlepší ženu. Stala se jí Anička Brokešová jejíž titul byl jasný pár minut po 19°° hodině, kdy jsem zavolal Evě Appel, zda na ni máme čekat, dozvěděl jsem se že ne. Anička je na druhé fotce s Pavlem Konečným. Ten si focení zasloužil výkonem 279 bodů, což byl nejvyšší nához turnaje. Co psát o Pupíkovi nevím, snad jen, že byl chvilku čtvrtý a do půl turnaje mezi elitní osmičkou. Z té vypadl díky páté, tedy semifinálové hře, kterou zmastil, až oči přecházely. Za Rosťou, králem jelit je trojice sice s uctivým odstupem na Rosťu, ovšem mezi sebou měla minimální rozdíly. Jedná se o kdysi výborné hráče, Viktora, Pavla Nádvorníka a Frantu Staňka. Jsou to vesměs mladíci, Pavel dokonce ještě nepobírá důchodové dávky, takže mají ještě naději. Ještě líp je na tom trojice nejlepších. Brýlatý Pavel (na třetí fotce uprostřed) hrál jako blázen, série 265, 162, 279 a 166 hovoří sama za sebe. Navíc po čtvrté hře měl na druhého náskok 100 bodů a po páté se o vítězství bál. Za ním se, zdánlivě bezpečně, prali o druhé a třetí místo Korábové. Nakonec je druhý Honzíček a třetí tatínek Pavel, když se, bohužel, nepovedl útok na ně Marcelu Sršňovi. Nejlepší finálovou hru měl Jarda Klapal, což mu zajistilo úžasné páté místo, svá místa na chvostu finálové osmičky si slabými hrami udrželi Jirka Harašta, Marcel Svoboda a František Brokeš. Toho podezírám, že chtěl být už zase devátý, ale to mu o čtyři body nevyšlo, začal brzdit moc pozdě. No a to je všechno, na únor se těší ZB