26. října 2019|Turnaje kat. B a C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 10. turnaj

Večer splněných snů, to byl říjnový Tacl cup. Prvním, komu se splnil sen, jsem byl já. To když vešel do herny neukázněný Míra Klapal a stanovil počet účastníků na sudých čtrnáct. Není to oslnivý počet, ale proti září to byl nárůst o 56%, což oslnivě vypadá. Zmíněný Míra měl též sen. Když jsem ho označil za ctižádostivého, tak nejdřív že ctižádostivý je, ale ne v bowlingu. Od toho se posunul že ctižádostivý není a zakončil, že by byl rád, kdyby nebyl poslední. Tento sen mu splnil Jarda Horák v poslední hře. Přitom i on si splnil sen, po první hře byl pátý a po druhé dokonce druhý, prostě snové umístění. Svůj sen si postupně plnila Eva Appeltauerová. Postupně zvyšovala svůj náskok na čele kategorie žen, tu vyhrála s náskokem 793 bodů. Na první fotce je s Rosťou Ondráčkem, ten bral cenu pro nejlepšího hráče, který se nedostal do finále. Jestli to byl jeho sen nevím, ale aby to do mého tvrzení zapadalo, tak si budu myslet, že byl. Čtyři body za Rosťou skončil Kůža. Únik ceny za deváté místo mu neskácel sen, svůj sen mi svěřil slovy „přihlas nás na MČR seniorů“, to seděl u stolu s Pupíkem a Rosťou. Na mé námitky, ať se přihlásí sami, nedbal, že to prý za ně vždycky někdo dělala – Vašek Chládek. No, jsou to pašáci, usoudili, že pochopím, že vedle nich se jedná i o Ivana Dostála a že určitě vím jejich data narození. Jsou to bejci, ale už jsou přihlášeni. Marcel Svoboda, ten snil o tom, že prodá svou kouli a už nebude hrát. Nesehnal kupce, takže on byl prvním, komu se sen nesplnil, že by snil o jedenáctém místě si moc nemyslím. Na osmém místě skončil Pupík Vávra, který útočil po čtvrtém až šestém místě ve finálové hře z pátého místa na stupně vítězů. Bylo z toho místo osmé, ve finále hodil krásných 142, ale se snem to měl jako Kůža, čili splněno. Jarda Klapal je skromný chlapec, snil o tom, že by chtěl být ve středu na ABL v Pardubicích a zároveň na dvojicích v Ústí, což nejde. Sedmé místo by mu mohlo při jeho skromnosti stačit, ale nevím. Pavel Nádvorník vypadá se snem taky blbě. V půli turnaje byl druhý, ale nakonec z toho bylo až šesté místo. To by tak nevadilo, snil o tom, že někdo bude shánět na Aurora cup dvojic parťáka a on se dostane do boje. Aurora vystřelí za necelých pět hodin a pořád nic. Vlastík Fuchsa (na druhé fotce je to ten v brýlích) to měl se sny střídané. Že hodí 227, o tom se mu ani nesnilo. Hodil to a až do poslední hry za to měl brát dvě kilíčka, neb to byl nához dne. Ten mu sebral Máca Sršeň (to je ten druhý na druhé fotce), takže Vlastík snil (na mou radu) o tom, že ho povalí na zem a zalehne ho. Skončil devět bodů za Viktorem, na kterého zbyly jen brambory. Sen si splnil poslední hrou a na bronz Franty Staňka mu chybělo třináct bodů, což není záležitost jednoho hodu. Franta (po levici vítěze) si mohl připadat jako ve snu, protože startoval z třinácté pozice, čili z beznadějné, takže třetí místo je veleúspěch. Ten mohl být ještě větší, kdyby Máca Sršeň, jehož semifinálových 242 bylo nejvyšším náhozem turnaje, hned v další hře nehodil 120, ale 112. To si mohli místa vyměnit. Honza Koráb nesplnil letos své ambice. Prohlásil, že když vyhraje sedmkrát, tak už nebude hrát. Jenže hošánek byl dvakrát druhý, dvakrát dokonce až třetí, takže v říjnu vyhrál letos teprve pošesté, díky Mácově poslední hře o dost. Na sedmé vítězství už má jen dva pokusy, na listopad má v obsazovačce dvanáct soupeřů, tak uvidíme.