13. července 2022|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

9 sladkých potěšení, 6. turnaj

Akce vykoupená utrpením, ...

Akce vykoupená utrpením, tak vypadal červencový turnaj. Začalo to slibně, po odhlášení dvou hráčů jich zůstalo třicet, což by se dobře řídilo. Po každé hře se posunout o dráhu doleva, ale to by nesměl přijít hráč JV, což nabořilo systém. Jak jsem byl bláhový, když jsem si myslel, že tím jsou průšvihy vyčerpány. Po pěti minutách odešla na 30 minut pětka dráha a za chvíli ještě na čtvrt hodiny sedmička. Vyklubal se z toho zmatek, který trval tři hodiny. Nakonec se, jako vždycky, dohrálo, ale byly to nervy. Taky jako vždycky. Dan Seidl, nás mistr světa, byl po kvalifikaci třináctý a v semifinále měl až pátý nejlepší průměr. Ovšem ve dvou finálových hrách předvedl koncert, takže si vybojoval právo vzít za ramena Magdalenu Dvořákovou, nováčka mých akcí, ta byla nejlepší mezi ženami. Do finále bez boje šla jen jeden hráč – žena, ostatní si museli postup vybojovat. To se nepovedlo jen sourozencům Standovi a Marcele, kteří se za předvedené výkony cpali každý třemi bombičkami, které, s dalšími, opět dodal Sláva Šilar ze své cukrárny V uličce v Chocni. Po dvou pobrali cukrář Sláva (ten si je tradičně nevzal) a Kolouch a všichni další poražení, ty jsem, na rozdíl od dětí Františky, nefotil. Na umístění zvaném „oko“ skončil Jindra, kterého bych nejraději přetrhl, nečte mou www, a za ním byla Viktorka, která obětavě přerušila dietu. Milanu Neugebauerovi jsem bombičky přál, šel se mnou napůl, Jarda Švendt, který s Milanem prohrál o bod, mi nedal nic. Jana Svobodová první hru nad Aničkou vyhrála a šla si ji poznamenat, tak si toho úspěchu vážila, ale pak šla, stejně jako Petr Musil, pro zákusky (bylo jich třicet, díky Slávo). Jarda Horák si vzal jednu bombičku a dal ji Hele Simeonové, ještě štědřejší byla Alena, které finále uteklo o dva body. Ta mi dala své dva zákusky a k tomu ještě dva vlastnoručně vyrobené zákusky. Za ní překvapivě skončila ukecaná Maruš, a pak už dva nejoblíbenější hráči turnaje, matka těch z druhé fotky a Petr Popelka. Prachy za druhé místo brali Anička a Jiří, ten hrál až do finále pod psa, skromnější částku Viktor a Hela, to je třetí, pěkná fotka (kdo tvrdí že neumím fotit, tak kecá). Tomáš Hladík ztratil na stupně vítězů dvacet bodů, což je dost, Marcela skončila za Helou o 427 bodů a to už je nářez. Na druhou stranu, prohrát s Helou není hanba, jedná se totiž o vítězku kvalifikace, za což sice nic není, ale je to sláva. Za Tomášem (a za Magdalenou) je Mirek Čejka a pozor, to byl jediný třístovkař dne, ovšem pozor, 298 Františka a 296 Viktora, to je jediný hod, kdy v té hře nepadl strajk. Pavel Nádvorník zase hrál dobře, ale zase mě rozčílil. Když jsem mu bral talíř s jídlem a nutil ho jít hrát, tak se blbě ptal, kdy že půjde hrát Vašek Martinec (13.) a vůbec si neuvědomil, že se jedná o činitele, který měl naštěstí volno. Bývalý výborný hráč, Máca Sršeň, skončil za Voborným hráčem, což byl Pavel, možná nový účastník SBL. Za Pavlem bylo našlapáno, Luboš Marek, hráč se zahraničními zkušenostmi (jezdí hrát do našeho hlavního města) byl za ním o bod, další dva body chyběly Frantovi Staňkovi, který se vyznačoval tím, že se po první rundě na hodinu ztratil. Další čtyři hráče jsem už zmínil, stejně tak posledního finalistu, Romana, kde jsem si teď všiml, že bral dva zákusky neoprávněn, takže by je měl (i ten můj) vracet. Což je vše, loučí se ZB.