11. prosince 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

CBT cup, 12. turnaj

Čeho je moc, toho je příliš.

Čeho je moc, toho je příliš. Dvaatřicet přihlášených (čili plno) a ještě dva náhradníci, to je moc závodníků, ale to by nevadilo. Že se osudu zdálo, že osm drah je moc, takže poškodil (osud) tunel mezi trojkou a čtyřkou, to mě štvalo. Odehrát předepsaný turnaje v přijatelném čase moc nejde. Nejdřív jsem zvažoval přeložení na druhý den, ale proto, že nebylo jasné, že přijde potřebný náhradní díl, bylo by to k pr.u. Vyřešilo se to tak, že osud čtyři hráče od účasti odradil, já dvanáct hráčů požádal, aby přišli hrát již od šestnácti hodin a zbývající osmnáctka měla k dispozici potřebných šest drah. Geniální. Ne všichni byli schopni genialitu mých nápadů pochopit (to už jsem si zvykl) a doráželi otázkami, jak mohla první parta hrát finále, když nevědí, jestli do něj postoupili. Otázky jsem řešil klasicky, vypořádal jsem se s tazateli, takže odpovídat jsem nemusel. Na první fotce jsou dva nejzajímavější hráči z této tlupy. Franta Staněk měl nejlepší finálové hry a Jana, to je kapitola sama pro sebe. V první hře hodila 84 (je to devítkový turnaj) a druhou začala dvěma žlaby. Nemohouc se na to dívat a litujíc mého asistenta (a jejího manžela) přemluvil jsem ji, aby neházela v zimní bundě (na Frantu jsem se vykašlal), odložila excentrickou kouli a rukavici a hrála kuželky. Výsledkem bylo vyřazení Vašíka Martince v semifinále a titul druhé nejlepší ženy. František nepostoupil do finále přes Vladimíra Paclíka, takže mu finálové hry byly k ničemu, neb jsem je škrtnul. Co se týče Paclíků, tak otec, můj žák, hodil hanebný výkon, takže v semifinále hrál proti čtvrtému nejlepšímu z kvalifikace, Luboši Markovi. V první hře hodil Páca 149, na což Luboš kontroval výborným výkonem 154. Pak se naštěstí (pro Luboše) nůžky rozevřely, což je svým způsobem škoda. Úplně těsné nebylo žádné semifinále, nejlepší poraženou byla Jana Nováková, která za to dostala flašku (lahev vína). Nejlepším semifinalistou byl Vláďa Páca, postoupil na 477, na nejslabší výkon, 329, postoupil přes mého asistenta Tomáš Wohner. Největší masakr spáchal Michal Prekop, který o 125 porazil Romana nebohého Kalouse. Dost bezohledně se zachovali František Brokeš ke své ženě (o 93), Milan Brokeš dostal 95 od Petra Matějky a Petr Musil dostal 100 bodů do krku od Simeonové Heleny. Ostudným způsobem prolezl pavoukem pozdější vítěz turnaje, Pavel Nádvorník. Jeho soupeřka Mária hodila v první hře 137 a Pavel 136, ve druhé se bohužel Mária mírně zhoršila, kdežto on se dost zlepšil. To mu umožnilo, že ve finále, po výkonech 266 a 214 vyhrál o blbé tři body před Viktorem, což kdysi byl velice pomalý hráč. V kvalifikaci si ho vzali do péče Tomáš s Líbou a musím uznat, dost ho zrychlili. Třetí nejlepší muž Petr Matějka (nedostal nic), hrál dost rychle už před tím. V ženách byla už zas nejlepší Květa Hermanová, u níž víc než výsledek cením vlídný výraz na fotce, pro jistotu, na druhé fotce je uprostřed, Viktor má knír a Pavel se tváří jako šílený. Na třetím místě mezi ženami (taky nic, dokonce ani v tombole, ale chtěla kapičku) skončila Hela Simonová. Nejlepší nához celého turnaje měl, výkonem 275, Jirka Javůrek, který skončil celkově devátý. Na závěr, jak se hrálo. První dvanáctka odehrála všech osm her. Po kvalifikaci zbytku pole jsem seřadil hráče, aby věděli, proti komu hrají, i když hrál každý jinde a pak těm, co postoupili, jsem zapsal finálové hry, ostatním jsem je zahodil do odpadkového koše. Na leden je přihlášeno pětadvacet hráčů, chtělo by to jednoho ubrat, nebo sedm aby se jich ještě přihlásilo. Tím a přáním šťastného a veselého komentář končí Váš oblíbený Zdeněk Barvínek.