Je to nespravedlivé a k ničemu je tvrzení, že kdyby se to hráči z konce tabulky Esab 3. ligy naučili hrát, měli by bodů víc. Obzvláště když je mezi největší chudobou náš rodinný tým. Schovává se pod značkou Pemi a dva turnaje už neurval ani bod. Trochu může být omluvou, že už dvakrát hráli za nepřítomné Reichly náhradníci z našeho hnízda, kteří to moc neumí. Díky zisku dvou bodů se od Pemi oddělili Maxíci. Mají osm bodů a jsou jen o dva body za další trojicí týmů. Navíc měli ve svém středu (i když bylo pondělí) nejlepší ženu turnaje, Zdenu Klapalovou. Hodila 184 bodů, což i spolu s jejím dalším výkonem 107 bodů řadí mezi kategorii hráčů, kterým uctivě říkám Kamikadze. Zdena měla rozptyl 77 bodů, dále Jirka Kopečný 208 – 123 (85), Milan Tezner (je na obrázku vlevo) 237 – 150 (87), Jiří Herynek 193 – 101 (92) a králem se stal Honza Štancl, který se blýskl výkony 215 – 122 bodů, což je rozptyl 93 bodů. Na opačném konci fronty jsou stabiláci, asi si svou stabilitu představovali v jiných výkonech. Zaujali dva, jedním je můj Lukášek, který se vešel do deseti bodů s výkony 116 – 126 a králem byl Vláďa Balcařík, který hodil 144, 146, 146 a 149 bodů. Chudák. Mezi trojicí desetibodových jsou na tom díky skóre nejhůř Kmotři. Už zase přišli pozdě, což mi slíbil Petr Svoboda, že bylo naposledy, takže přišli o čtyři frejmy. Jejich štěstím může být, že by jim nebyly nic platné ani v utkání, na které přišli pozdě, ani v celkovém pořadí. Takže jedno vítězství a budoucnost snad už lepší. Před Komtry jsou na sedmém místě Haluz boys. Těm se nepodařilo vyhrát žádny zápas, takže nula bodů. Velké štěstí v utkání s nimi (proč jsou Haluz, když mají smůlu?) měli šestí hráči Vichru z hor, dříve z ústeckých. Dokázali vyhrát o devět bodů, další štěstí měli Vichři v tom, že si všechno píšu, takže jsem udržel, že si nepřišli na náměstí pro cenu za třetí místo v loňské tabulce, takže jsem jim dal jejich tisícovku. Měli také smůlu, protože prohráli nejtěsnější utkání dne a to proti STS Chvojkovice-Brod o čtyři body. Mezi chudé týmy patří ještě dva jedenáctibodoví. Jsou to S6, kteří vyhráli dvakrát. Své poslední utkání s Oceánem hráli tak (323 bodů) že na mně křičel jejich šéf Luboš Marek: „podívej se, co dělaj, to snad není možné“. Uznal jsem, že má pravdu a navrhl jsem mu, ať je postřílí. S tím souhlasil, ale protože bylo nutno nechat naživu alespoň čtyři hráče, takže poprava by se týkala jen jednoho, rozhodl se, že se zastřelí sám. Dvě výhry získali i borci ČMKS. Jejich kamikadze Honza se blýskl třetím nejvyšším náhozem dne, ovšem nejvíc bych vyzdvihl výkony Ervína Malého, který ač v důchodovém věku, stále chodí do práce. Pak mne ještě zaujali výbornou náladou. Trojici boháčů tvoří dvaadvaceti bodoví. Nejhorší z nich je Oceán. Vyhrál třikrát a jedinou porážku o devatenáct bodů utrpěl v boji o čelo tabulky se současným lídrem, Koulemi. Nejlepší z Oceánu náhozem 214 bodů i průměrem je Franta Staněk. Druhé místo patří STS Chvojkovice-Brod. Podařilo se jim vyhrát všechny čtyři zápasy. Navíc se jim podařilo i převzít cenu za nejvyšší nához Alešem Motyčkou. Ten se dopustil chyby tím, že obrátil pořadí. Nejdříve mi řekl, že jsem si to spletl a že mu nepatří a teprve potom se pokusil sevřít prsty. To už jsem mu ale poukázku vyrval z ruky a dal ji Milanu Teznerovi. Toho vidíte s otevřenou pusou vpravo na snímku vpravo. Je spolu s kolegy z Koulí, kteří ligu vedou a navíc měli i nejvyšší nához družstev. Uprostřed, rovněž s otevřenou pusou, sedí Michal Loučka, nejblíže ke kameře je Jirka Kopečný. Tímto asi ne příliš pěkným pohledem se s Vámi loučí (Michal je i nejlepším hráčem soutěže) Zdeněk Barvínek.