Stokrát jsme mu říkali, Vláďo, tu kouli nesmíš odhazovat za sebou. Nic. Pak jsme mu zlomili ruku, nechali jsme ji srůst jinak a byl z toho úplně jinej Vláďa. Jen se bojím, jak jsem ho viděl v průběhu Esabácké ligy zrychlovat a vracet se k původnímu stylu, že mu budeme muset nechat zlomit ještě hlavu. Protože to si sám dobrovolně asi neudělá. Jeho Oceán vyhrál všechny čtyři zápasy a oceánský kolega Honza Janecký nejen, že měl nejvyšší průměr, ale měl i výkonem 223 bodů nejvyšší nához. Před Oceánem jsou na prvním místě Koule. Borci z našeho krajského města (zleva usměvavý Michal Loučka, jako vrah se tvářící Jiří Kopečný a poměrně normálně vypadající Milan Tezner) jsou první jen proto, že při nich stáli snad všichni svatí. V prvním utkání totiž porazili traktoristy z Brodu o tři a ve druhém Vichry o osm bodů. Šest bodů za touto dvojicí je STS Chvojkovice – Brod. Těm se, vzhledem k jejich postavení, krutě nedařilo. Vyhráli jen jedno utkání a náladu jim zřejmě nespraví ani to, že Jirka Rybka měl třetí nejvyšší nához. Před dalším družstvem, kterým je S6, mají náskok pěti bodů a téměř tisíce kuželek. Ovšem silničáři z S6 jsou zřejmě docela spokojeni. Jejich leadr Luboš Marek byl zvolen místostarostou Brandýsa nad Orlicí (pokud Vám něco provede, tak na něj jako já žalujte starostovi Petru Tomáškovi. Bude Vám to prd platné, jako mě) zima jim ještě nezačala a navíc vyhráli všechny čtyři zápasy. Na pátém místě jsou hráči ČMKS, kteří se na tento turnaj pilně připravovali už od oběda. Vyplatilo se jim to. Vyhráli dva zápasy z toho jeden velmi zajímavě. To bylo proti Pemi, kde můj brat Jan v posledním frejmu nedohodil kuželku č. 5 na což český moravan Honza Štancl odpověděl dvěma strajky. ČMKS vyhráli o tři body. Mezi třemi dvanáctibodovými týmy je na tom nejlépě na šestém místě jsoucí Vichr z hor. Kluci sice vyhráli jen jedno utkání, ale měli čtvrtý nejvyšší nához družstev a jejich Petr Svoboda byl v náhozu druhý. Druzí v této skupině jsou Haluz boys. Ve výsledcích, které zveřejňuji mají jednu chybu, kterou během dne napravím. V posledním utkání, které hráli, jim můj synek Filípek nenapsal výkon syna mého spolužáka Jirky Brožka. Předpokládám, že se výsledek jejich utkání proti Koulím nezmění, ale výrazně jinačí bude rozdíl mezi těmito družstvy. Na osmém místě jsou zatím také dvanáctibodoví Kmotři. Tentokrát vůbec nezlobili, hráli v pohodě a jistě i kvůli tomu se jim podařilo vyhrát zápas. Jejich Petr Svoboda (v turnaji jsou dva, nemohl by se jeden z nich nechat přejmenovat) se dostal do první desítky v náhozech i v průměru jednotlivců. Krásné deváté místo patří Maxíkům. Ti mi přinesli úplatek, za který požadovali minimálně čtyři body. Málem se to podařilo, všechny jejich soupeře jsem prosil, aby podle toho hráli. Nakonec z toho byly body dva ale protože maximální Zdena Klapalová za výkon 194 bodů brala cenu za nejvyšší nához žen (Zdenu poznáte podle toho, že sedí vedle Honzy Janeckého) odcházeli nakonec zřejmě celkem spokojeni. Desátí jsou stále hráči Pemi. Ti neporušili tradici a opět hráli v improvizované sestavě. První zápas hrála maminka Honzíka Reichla, která hodila 114 bodů a v losování vyhrála láhev vína. Druhý improvizant, můj bratr Jan, si hodil osobní rekord, láhev nevyhrál žádnou, ale po pěti měsících se svými malými kolegy vyhrál zápas. V jednotlivcích podle očekávání kraluje Michal Loučka s průměrem přes 180 bodů. Dalších pět hráčů má průměr lepší, než 170 bodů. No a tím se s Vámi loučí Zdeněk Barvínek.