Tentokrát větší pro mne, než pro závodníky a to hlavně proto, že jsem měl ve hře syna. Začalo to tím, že mi volal Michal Loučka, major týmu Koulí, že předává ceny na své herně nejlepším v turnaji VychLeas duel a že nestihnou včas přijet. To by tak nevadilo, Koule měly první místo jisté a body bez boje nechaly týmům, kterým o nic nešlo. Horší bylo, že na začátek turnaje nedorazili hráči STS Chvojkovice-Brod. Ti měli nastoupit proti Pemi kterým šlo o udržení. Hraje za ně můj mazánek Lukášek a já dostal kopřivku z toho, že se člen mé rodiny udrží v soutěži tak podivným způsobem. Udělal jsem proto přiblblou výjimku a to takovou že traktoristy nechám tento zápas dohrát opožděně. Aleš Motyčka (šeptal do telefonu a já nevěděl proč, byl po operaci hlasivek a tudíž ne v práci u internetu) slíbil, že budou do půl hodiny na herně. Lidičky, co já si musel vyslechnout nadávek. Nedošlo mi totiž, že jak bojuji za spravedlnost v boji o udržení, tak jí dávám na frak v boji o postup. STS totiž šlapali na krk druhému Oceánu. Nakonec všechno, bez mého podstatného přičinění, dopadlo dobře. Tedy nevím jak dobře je to pro Haluz boys. Ti nevyhráli ani zápas a jdou do baráže. O tom však rozhodl až jejich vzájemný zápas s Pemi. Ten se zdál být pro Pemi jasnou záležitostí, ovšem Jirka Choceňský hodil řadu nenápadných strajků a tak o tom, že Pemi vyhrají o šestnáct bodů a desáté místo obsadí Haluzové, rozhodly až parohy Jirky Brožka v posledním frejmu. Mnohem horší skóre, ale o jeden bod víc měli na devátém místě Maxíci. Těm se podařilo vyhrát jeden zápas a na fotce to místo Zdeny Klapalové tentokrát sluší Dráže Morávkové. Měla nejvyšší nához mezi děvčaty, společníka jí dělá Vlasta Kopecký, který hodil 236 bodů, což ten den bylo nejvíc. Pemi nakonec obsadil osmé místo dva body před Maxíky a šest bodů za Vichrem z hor. Hráčům Pemi se podařilo vyhrát dvakrát, což k záchraně stačilo. Bez nervů hráli a možná i proto vyhráli třikrát hráči Vichru z hor. Ti se do dalšího ročníku nepřihlásili, ovšem se soutěží se loučili důstojně, vedle tří vítězství je zdobí i třetí nejlepší průměr dne. Nejlepší mezi slabšími byli na šestém místě hráči ČMKS. Ti v pohodě vyhráli dvě utkání, což je udrželo o jeden bod právě před Vichry. Nejhorší mezi lepšími byli na pátém místě závodníci S6. Vyhráli jen jedno utkání, Helena jejich Simonová nebrala za nához žen, ovšem ohromil mne jejich závodník Zdeněk Jansa. Tvrdošíjně vyžadoval rozlosování na příští ročník. Já ho odmítal s tím, že ho ještě nemám, ale hlavně že je mu to na nic. Rozčílil se a ukázal mi, jak to má vymakaný. Na každý hrací den měl napsáno s kým a kdy hrají a jakou postaví sestavu. Přiznal se, že mu pokaždé někdo nepřijde (tentokrát Jirka Herynek) takže mu je to na nic, ale měl to vymakané skvěle. Blbec. Jediní, kdo vyhráli čtyřikrát, byli Kmotři. Měli druhý nejvyšší nához, družstvo i Petr Svoboda měli druhý nejvyšší průměr. Osmnáct bodů před nimi skončili na třetím místě hráči STS Chvojkovice-Brod. Brali cenu za nejvyšší nához družstev a Vlasta Kopecký i jednotlivců a na to, že byli po operaci hráli skvěle neboť měli i nejvyšší průměr družstev. Tři body před nimi skončil stříbrný Oceán. Kluci měli zřejmě i mou vinou nervy, ale nakonec to pro ně dobře dopadlo. Vyhráli třikrát a jdou do baráže o postup. Pět bodů náskoku měly vítězné Koule. Hráči Koulí přijeli o zápas a čtvrt později, bez svého vercajku (jak je to ošidné, napsat bez čeho přijeli) a dva byli zranění. Točili s koulemi z regálu a Michal Loučka měl druhý nejvyšší nához. Daleko víc všechny zaujalo to, že Michal poprvé co do Ústí jezdí, neřídil. Zlí kamarádi hodili dva červené strajky a do bufetu poslali Michala. Co s ním udělaly ty dva frťany, to byl nejsvětlejší bod celého večera. Jinak ale celý ročník byl dost světlý. Hráčům co jdou nahoru gratuluji, těm, co jdou možná dolů připomínám, že i níž žijí sympatičtí lidé a těším se už za necelý měsíc na shledanou. A samozřejmě přeji příjemné prožití všeho, co budete prožívat. Zdeněk Barvínek.