28. července 2026|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

Fortell cup, 7. turnaj

Pistáciová zmrzlina a rameno v pytli,

Pistáciová zmrzlina a rameno v pytli, i o tom bude dnešní komentář. S mým bratrem Janem, vítězem nedělního Fortell cupu, jsme se stavili u Slávy Šilara v Chocni, kde jsem (skoro zdarma) vedle bombičky ochutnal i jahodovou a vanilkovou zmrzlinu jeho výroby. Byly skvělé, ovšem jeho pistáciová je prý nejlepší. Na fotce jsem ovšem já, po cyklistice, abyste viděli, proč ošidím komentář. Ještě na mechanickém psacím stroji jsem uměl 270 úderů za minutu hrubého, po odečtení 30 za tři překlepy to bylo 240. A teď, deset dní po malé cyklistické nehodě, už to nějak klepu, ale ještě v sobotu to bylo jen ukazováčkem levé ruky. Stejné nedopatření asi potkalo mého bratra Jeníka, vyhrál. To není, při těchto propozicích, až takové umění, ovšem průměr 191, to bylo na oslavu. Však tak hned volal manželce, aby upekla bábovku. Jestli na ni pozval Tomovic Nikolu a Slávu, který umí tak skvělé dobroty, nevím. Kdybych měl tipovat tak jo. Byl si jist, že Nikolka z Brna nepřijede a Sláva taky ne, bo je nesmělý. I když na druhou stranu, vzhledem k tomu, že je od sebe dělil jeden bod, tak asi ne. Dyť by se mu u bábovky mohli porvat. Tuto skvělou trojici, která porazila i Lucii Gagalíkovou, vidíte na druhé fotce, fotka mého neštěstí má podle zásad moderní žurnalistiky přednost. Lucka byla asi třicet bodů za Slávou a stejný náskok měla před na pátém místě bezpečně usazeným Jirkou Hradilem. Šest bodů od sebe dělilo zbývající tři finalisty, Viktora Vodáka s průměrem přes 175, usměvavého Rosťu Konečného a Frantu Staňka. Ten měl po semifinále sbaleno, ovšem neuvážených 216 ho dostalo z dvaadvacátého místa až do finále, které zmastil. Přímo mistrovská byla bitva o deváté místo, odměňované nejmenší bankovkou. Na to se zkušeně dostal Vláďa Pitaš, který o dva body porazil neméně zkušeného rebela Nádvorníka Pavla, ten o bod zametl s Mírou Koukalem, což je úspěšné dobrotisko. Představte si, byl čtvrtý nejlepší z těch, co nehodili ani jedno dvoukilo. Dva body za Mírou skončil další dobrák, Jirka Čmiel. Začal výkonem 243, za což dostal ode mne vynadáno. Uskrovnil se tedy, že spadl až na dvanácté místo, takže byl posledním elitním hráčem. Navíc mu zůstal nejvyšší výkon, takže je na třetí fotce s Vláďou Pitašem a i on nejmenší bankovku ode mne získal. Na významné pozici se ocitla Danuše Krejčová. Před ní je elita a za ní jsou jelita. A to dokázala přesto, že byla po flámu, na který prý není zcela zvyklá. Tak ať si zvyká. Tuto významnou pozici získala při shodném výkonu s Jirkou Staňkem. Za nimi skončila taková esa, jako Petr Leinweber, Luboš Marek a dokonce i Mykola Fufalko. Ten měl třetí nejlepší průměr, ovšem Koljo promiň, ale skončil jsi až osmnáctý, a to jsem ti ke každé hře přidával tři body. Jen čtyři body za Koljou je Marcel Sršeň, který má skvělé auto a prachmizernou docházku na turnaje. Stejný výsledek předvedl i Tonda Osička, což je na fotbalistu slušný výsledek. Vedl jsem s ním modrá slova o kopané do míče a musím říct, že jsme došli k zajímavým závěrům. Marcel Svoboda před sebe o dva body pustil svou maminku, což je správné a zbývá poslední souboj. Ten nezvládl Karel Hrbáček. Ten si vzal mé bowlingové rady k srdci tak moc, že se dostal až na třiadvacáté místo, čímž mu unikla cena. Hodit o osm bodů míň, mohl být předposlední a brát lahvičku vína, kterou si odnesl zákeřný Milan Neugebauer. Ten je vždycky buď předposlední, nebo bere cenu z tomboly. Hela Simonová si tentokrát dala za cíl cvičit si sebeovládání. Skončila posední a nejen, že nikoho nezranila, dokonce nikomu ani nevynadala. Byl to zkrátka pěkný den, za což lze děkovat i počasí, obsluze i drahám. Čímž se loučí zraněný ZB