8. listopadu 2015|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Generali Cup, 11. turnaj

Tady byla prognóza jednoduchá.

Jirka Vičar si po několikaměníčním intenzivním tréninku točení pokazil průměr tak, že teď, když začínají být výsledky tréninku vidět, nemohl skončit jinak, než první. Hrál proti druhému nejnižšímu průměru, takže byl po první hře druhý a pak už to byla jen nuda, první, první, první a první. Nastoupilo čtyřiadvacet borců, což začíná být počet obvyklý a po první hře se dostal do čela Láďa Dostál. To nebyla jeho zásluha, ale zásluha Aničky Brokešové. Ta totiž nemá sklerózu, jako řada účastníků, na jejichž jména si teď nemohu vzpomenout, a přivezla Láďovi nové bowlingové boty. S těmi Láďa po prvním místu po první hře, uhájil nakonec brambory (ty jsem vlastně uhájil já, dostal jsem jich čtyřiadvacet kilo), Láďa měl bramborovou medaili. Ve druhé hře padly dvě dvěstětrojky. Františka Brokeše dostal ten výkon na šesté a Jirku Javůrka na druhé místo. Franta si tím založil na nejvyšší průměr turnaje a když v další rundě ještě bod přidal, vypadalo to, že i na nejvyšší nához turnaje. Ten mu nakonec sebral Vlastík Vrána, takže Františkovi zbyl ten průměr. Za oboje jsou ceny a též foto, takže na první fotce jsou zleva Vlastík a Franta. Na třetích místech na drahách se odehrával boj o poslední místa v turnaji. Po dvou vítězstvích chtěl být dvakrát poslední Michal Barna. Ten se dokonce chystal k tomu, že se dostane na to místo pomocí kouření. Pozapomněl jsem na to (o skleróze už jsem se zmínil), ale v pravidlech turnaje je, že kdo bude při něm kouřit, tomu že z každé hry odečtu osm bodů. Michalovi jsem nakecal, že už mu to stejně nepomůže, poslední že už nemůže být, tak se ovládl a hulil jenom u baru. Nebyla to pravda, Evu Appeltauerovou porazil jen těsně, poslední být mohl. Ale ono i předposlední místo je významné. Před ním byl Pavol Dolog, který hrál proti průměru 179, což bylo nejvíc. Dramatická byla cena pro krále jelit. Ani ne tak výsledky, Irča Vránová ji získala celkem jasně, ale sklerózou (už je to tu zase). Mimořádně jsem nezapomněl a koupil jsem jitrnici. Navíc jsem se domluvil, že mě Luboš Marek před turnajem zavolá, abych ji a Plzničku, nezapomněl doma. Volal mně, když jsem byl u Radavy, jitrnice byla samozřejmě v ledničce. Ale zajistil jsem to a Irče předal.Nebudu se zabývat Jirkou Vičarem (na druhé fotce stojí uprostřed), protože vyhrál o kilometr. Luboš Marek, to bylo jiný kafe. Byl třikrát druhý, za dvě druhá místa, v náhozu a průměru, nebral nic, za celkové druhé místo měl dvě lahvičky, nebo co si to vlastně vzal. Dvě ceny bral taky František, za třetí místo a za nejvyšší průměr po jedné. Bramborového hráček jsem zmínil, za ním byl jeho šéf z Fortellu, František Jiras. Na prvních pěti místech jsou tři Lanškrounští hráči a to je divné. Bod za Františkem skončil Pavel Petráček, za ním rodinnou bitvu vyhrál tatínek Jirka, který dcerku Lucii porazil jasně. Velký boj byl o deváté místo. Při shodném výkonu byl devátý Petr Eliáš před Kačkou Šilarovou. To mělo dva důvody. Při shodě je výš ten hráč, který hrál proti vyššímu průměru a to byl Petr. Hlavní důvod však byl, že Kateřina dostala v půlce turnaje (to byla pátá) záchvat smíchu, který ji neopustil až do konce a s tím se prý nedalo hrát. Po výborném začátku polevila Maruška Kameníková, která tak se smějící se Kačkou rupla o pět bodů, ale o dva body porazila další Lanškroun, což byla Hela Vičarová. No a na zbývajících místech skončili dva dvoustovkáři, Vlastík Vrána, který byl po první hře poslední, skončil třináctý, Pavol Dolog, toho už jsem na chvostu zmiňoval. Na závěr jen, pokud v prosinci přijde přihlášených dvaadvacet hráčů, bude se losovat o 1 770,- Kč a to tak dlouho, až se do nějakého výkonu trefím. Za každého hráče navíc přibude 15 Kč. A tím se s Vámi loučí Z. B.