21. prosince 2012|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 12. turnaj

Plný napětí ...

... byl můj poslední letošní turnaj, kterým byl tradičně Tacl cup. Kvalifikace na leden byla napínavá hlavně v tom, kolik se do ní přihlásí hráčů. Bylo vidět, že nápad přesunout turnaje na čtvrtek byl dobrý, prosinec odehrálo třicet čtyři hráčů, lednové finále by mělo hrát třicet jedna hráčů a na lednovou kvalifikaci se jich přihlásilo už jen dvacet devět. Bylo znát, že mazání bylo těžší, než v listopadu. Průměr přes 200 bodů měli čtyři hráči, což není špatné, ovšem přes 190 se dostali už jen další tři. Nejlepší průměr měl Rosťa Ondráček, 207,2 a Rosťa s Petrou Dologovou má zatím i nejvyšší nához, 243 bodů. V listopadu musel na nejvyšší nához hodit Honza Reichl 261 bodů, vidíte ho na první fotce s Petrou Dologovou, ta byla nejlepší ženou, když skončila na celkovém třetím místě. Ale zpět ke kvalifikaci, zatím posledním postupujícím je Jarda Sahula, já jsem prvním náhradníkem. Možná budou hrát ještě dva nebo tři hráči, tak se to může malinko změnit, to uvidíme. Jisté je, že bylo třeba hrát přesně, což umí Jirka Harašta, který vyhrál finále, hraném na tom samém mazání. Vyhrál s docela slušným náskokem před Mírou Sejkorou a Petrou Dologovou, pro které to byl loučení s Tacl cupem, v lednu odehrají finále a v únoru už se hrát nechystají. Otevírají se tak možnosti pro další hráče, konkurence bude o trochu jednodušší. Trojici nejlepších vidíte na druhé fotce, je jasné, že Jirka je coby vítěz uprostřed. Mirka od Petry snad pozná každý. Petra skončila čtyři body za Mirkem a čtyři body před Milanem Veselým, který skončil na nepopulárním čtvrtém místě. Nad součet 600 bodů ze tří her a bonusu za kvalifikaci se dostali jen tito čtyři. Vítěz kvalifikace Honza Reichl skončil na pátém místě, Vláďa Podzimek, který byl v kvalifikaci druhý skončil osmnáctý a třetí z kvalifikace, Láda Schůt, skončil čtrnáctý. To ho stálo celkové prvenství, za které je odměna 1 000,- Kč. Před tímto turnajem měl náskok sedmi bodů na Jirku Haraštu, se kterým nakonec o sedm bodů prohrál. Třetí celkově byl Miloš Vávra, ale co je to platné, když odměna je jen pro prvního. Ti další se mohli dočkat odměny v závěrečném losování, do kterého se dostalo třicet nejlepších hráčů roku. V losování se nakonec odehrálo největší drama závěrečného dne. Ještě pře ním jsem hlásil, že jsem si doma cvičně zalosoval a odměny se dočkala čísla 22, 5 a 25. Pro ty co nevědí, tak to znamená, že dva tisíce by byly pro dvaadvacátého hráče, tři tisíce pro pátého a čtyři tisíce pro pětadvacátého hráče celkového pořadí. Jelikož vítěz má v osudí třicet losů, dvacátý druhý hráč devět a dvacátý páty jen šest losů, je to docela kuriózní výsledek. O moc se od této zkoušky skutečné losování nelišilo, navíc s inteligencí ředitel školy do něj zasáhl školník. Nejdřív vytáhl Petr Chadraba (já byl podjatý, měl jsem v losování syna a bratra, tak jsem určil za losujícího jeho) číslo, což byl Leoš Roubal, který na herně nebyl. Má tedy u mě 2 000,- Kč. Dalším vylosovaným číslem byla sedmnáctka a tam byl krátký zádrhel. Na šestnáctém místě byl Pavel Konečný a můj Lukáš, se stejným počtem bodů, takže jsme zkoumali další kritéria. Nárok na lepší umístění měl hráč, který odehrál víc turnajů, to měli stejně a pak ten hráč, který měl lepší jednotlivé umístění. V tom byl lepší Pavel, kterému jsem chtěl předat cenu. V tu chvíli mě zarazil Jarda Sahula, což je školník z Kostelce nad Orlicí, že ale odměněn má být sedmnáctý, čili horší hráč. To jsem byl rád, že jsem nebyl u losování. Částku 4 000,- Kč vyhrál Pavel Dolog, ti tři jsou na třetí fotce, tím večer skončil a končí i můj komentář. Hezký zbytek roku a mnoho štěstí Vám, Lojzovi Taclovi a sobě přeje Zdeněk Barvínek