28. února 2019|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 2. turnaj

​Dva hráči svým významem předčili ostatní ...

Dva hráči svým významem předčili ostatní. Jirka Kužílek nehodil ani jednu dvoustovku, přesto se, jako jediný bez dvoustovky, dostal do finálové osmičky. Míra Klapal hodil i 239 (Třebovská 239, to je adresa, na kterou mě odvezli z porodnice) a byl jediným, zároveň i nejlepším hráčem, který hodil dvoukilo, ale do finále se nedostal. Jirku jsem nefotil, protože byl neoholený, Míra je na fotce s dalším ptáčkem únorového turnaje, s Evou Appel. Ta vyhrála jedinou cenu, která se dávala v tombole a aby toho neměla málo, tak se stala nejlepší ženou. Jedinou soupeřku, Aničku Brokešovou, porazila o jediný bod a to není hezké. Navíc Eva se ukázala jako zbabělec. Na příští turnaj se nechala napsat jen jako náhradník, nechce prý, až na turnaj zapomene, abych na ni křičel. Jako bych to někdy dělal. Na žebřík doplatil (pěkná výmluva) Pavel Koblížek st.. Prý den před turnajem prořezával stromy, takže strávil dvacet hodin na žebříku a z toho důvodu mu přestaly sloužit jeho staré nohy. Skončil proto nejen za Aničkou a Evou, ale i za mým asistentem Vlastíkem Fuchsou. Ten skončil třináctý (já jsem přišel třináctého na svět), když si vyrovnané výkony pokazil čtvrtou hrou. Nebýt toho, mohl být poslední. Pavel Konečný chvíli předstíral, že by to mohlo jít, byl i osmý, ale nakonec byl rád, že porazil výše jmenované a Viktora, který šel po třetí hře na dvanácté místo a tam už zůstal. Vyfoceného Míru mezi sebe vzali Marcelové. Rozřezaný (a srostlý) Svoboda a kamenný sochař Sršeň. Původně jsem to spletl a napsal jsem, že řezali Sršně, chtěl jsem to potvrdit a říznout do něho, ovšem dobrotivý Svoboda se ho zastal. No a Máca Sršeň mi slíbil, že místo grošáka z pískovce, mi udělá pískovcové jízdní kolo. I s drátama. Jak začal, tak i skončil Kůža, ale jeho význam jsem vyzdvihl na začátku komentáře. Význam mladého Kobliha se ukázal, když přivezl tatínka do garáže. Mladej si dal dva čokoládové originály, se starým jsem si připil (dvakrát) na zdraví žebříku. O významu Františka Brokeše nelze pochybovat. Po dvou hrách vedl, jeho nához 241 byl nejvyšším v turnaji. Svolil, že se nechá vyfotit s trojící nejlepších, narovnal si je po své pravé ruce. Skončil čtyřiadvacet bodů za Frantou Staňkem, jsou to body, které Franta nad Frantou vyhrál v boji na stejné dráze. Po jediné hře se ocitl Jarda Klapka na stupních vítězů, byla to úplně náhodou poslední, tedy finálová hra. Klapka se tím pádem napakoval, což nemá, coby starosta, zapotřebí. Ledaže by dal ty původně mé prachy do obecní kasy. Na fotce se tváří strhaně, asi ho vyčerpalo přihlížení na souboj rodiny Korábů. Ten nakonec jasně vyhrál tatínek, určitě i proto, že synek Jan nebyl ve zcela dokonalé kondici. Ti dva, jako jediní, měli průměr přes 200, takže se mohou tvářit spokojeně. Honza míň, neb jednak přišel o první místo až v poslední hře, navíc hodil, po úderu do kotníku, žlab. V obsazovačce na březen mám osmnáct hráčů ve startovním poli a tři hráče v náhradnících. Není to špatný počet, takže je velmi pravděpodobné, že nebudu hodinu po turnaji účastníkům, včetně Viktora psát, že se turnaj ruší. Tím se s Vámi loučí a příjemné prožití všeho, co budete prožívat, přeje Zdeněk Barvínek