29. července 2026|Turnaje kat. B|Barvínek Zdeněk

ČMD - českomoravský duel, 3. turnaj

​Ondra připomínal malajský šíp.

Ondra připomínal malajský šíp. Mně tím, že můj hasičský kolega Standa Sychra měl úsloví, že je otrávený, jak výše zmíněný klacík. Ondra tím, že šel v první hře, výkonem 233, nečekaně do čela a ve druhé hře přidal 254. Pokusil se to napravit třetí a čtvrtou hrou, ale ne. Marně mu říkám, že kdo vše vyhraje, toho nikdo nemá rád. Něco jiného je Kolja Fufalko. Skončil druhý, ale dopolední hru zmastil, takže mu bylo odpuštěno. V poslední hře si vyměnili místa Marcel Svoboda a Sláva Šilar, ten neudržel třetí místo jako ráno, pustil na něj Marcela. Rozdíl mezi nimi byl osm bodů, a že Sláva není na fotce. Ondra se tváří pyšně, Kolja jako kakabus a Marcel jako vždycky. Tři si namastili kapsu a Sláva a čtyři další finalisté dostali prd. Ve finále byli Luboš Marek a Petr Leinweber o čtyři body, poslední hrou si vyměnili místa, a pak byla Věra Krejchová, nejlepší žena (za to taky bylo nic) a Magdalena Dvořáková. Ta poslední hru nezvládla, mít o deset bodů míň, mohla být devátá a brát dvě kilča, ty si odnesla Danuše Krejčová a slíbila, že je nepropije. Jak naloží Viktor Vodák se stovkou za desáté místo nevím, ale říkal něco o slivovici. To bylo ve chvíli, kdy naší skupině dával sedm Jagermaisterů za svátek. Toto byla dvojice na fotku a doplnila je Hela Simeonová, která dostala stovku za místo sedmnácté. Tak to mám v propozicích, které jsou jak jinak, než geniální. Abyste měli jasno, tak Hela je ta, co na fotce hledí obdivně, Danuše se řehtá. Šest bodů za stovkou za desátý flek skončil Vláďa Pitaš, nejvzdálenější hráč turnaje, za ním skončil Míra Koukal z Olomouce a za Mírou je Jirka Hradil, co se stal přeborníkem Blanska tohoto dne. Nikdo jiný z Blanska tam nebyl. Teda jo, byla tam bowlerka Páťa, která podala též skvělý výkon. Za cizince byl na turnaji Jiří Čmiel, s polskými kořeny, ale přestoupil do Olomouce, Olomouc na to asi má. O tři body porazil Jaru Peštála, který ne a ne přestoupit a na posledním místě skupiny střed skončil Marcel Sršeň. Ten na Helu a její sedmnácté místo neměl, to by musel ubrat 23, což by bylo nápadné. Tam mohl být můj bratr Jan, kterého asi luzným zjevem Hela omámila, takže s ní prdl o dva body, což mu po dopolední výhře nevadilo. Šestici oblíbených (poražených) vedl Milan Neugebauer, který si to osladil zmrzlinou na benzince ve Voděradech, ale ne v těch v našem okrese. S Milanem mlsaly kolegyně z auta Jana (21.) a Lucie (23.), mezi toto trio se vecpali Karel Hrbáček a Rosťa Konečný, s čím si oni sladili život nevím, ale snad něčím jo. Poslední, ne vlastní vinou, skončil Toník Osička, který si hned na začátku natáhl sval, z těch svalů co má, jeden z nejdůležitějších, takže ve chvíli, kdy normálně začíná útočit, tak z turnaje odstoupil. Závěrem, teď píšu pod Nimesilem, takže ruka zlobí snesitelně, z čehož plyne, že jsem nadšen. Z ruky, z Nimesilu, z turnaje i z Vás ze všech. I z Tondy. Čímž se s Vámi loučí a příjemné prožití všeho, co budete prožívat Vám přeje Zdeněk Barvínek.