26. dubna 2018|Turnaje kat. C|Barvínek Zdeněk

Tacl cup, 4. turnaj

​Není na světě člověk ten, ...

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Kdysi jsem dal na námitky, tuším, že Jirky Kužílka, že první osmička Tacl cupu má bojovat o víc bonusových bodů, než druhá a třetí (jo, kdysi na Tacl cup chodilo tolik lidí), protože má těžší soupeře. Včera jsem bojoval s názorem, že to není spravedlivé, že to má být stejné. Upozorňuji, že rozdíl jsou čtyři body, takže to nehraje moc velikou roli a zpátky jsem to nevrátil. Nespravedlivější je, že po předání stovkové poukázky pro nejlepšího hráče, který se neprobojoval do finále, zelenému Mácovi, jsem doufal, že druhou poukázku, kterou losuji mezi ostatní, co nepostoupili, nedostane druhý Máca. Oba jsou totiž ze Záměle, tak aby jich tam neměli moc. No, podívejte se na první fotku, na ní je černý Máca a zelený Máca. Ten skončil na dvanáctém místě, jedenáct bodů před Františkem Brokešem. Ten doplatil na druhou a třetí hru, díky jim za ním skončila jen oblíbená Eva Appeltauerová, ta byla v tomto turnaji nejoblíbenější. Do osudí se dostal Míra Klapal, který turnaj začal jako čtvrtý a byl tam i Pavel Nádvorník, který tam byl vlastně furt. Je pravda, že jeho hra měla tendenci stoupající, konečné jedenácté místo bylo nejlepší za celou dobu turnaje. Největším srabem ve finále byl Jarda Klapal, jestli chcete vidět, jak takový srab vypadá, tak je na druhé fotce. Měl totiž nejvyšší nához, hodil 231, a fotil se s nejlepší ženou, kterou byla Anička Brokešová. Ta skončila šestá, mezi ní a srabem byl tradičně nejvíc nadávající hráč, Míra Sejkora. U něho je výhodou, že ať uděláte co uděláte, tak je to na h…o, a on že už na turnaj nikdy nepřijde. Tentokrát jsem ho poškodil tím, že se pět her hrálo na drahách dva až osm a do poslední hry, kdy jde hrát nejlepších osm, tak na jedničku je určen ten, kdo je v tu chvíli čtvrtý. No a Mirka jsem poškodil tím, že čtvrtý byl. Teda před poslední hrou, po ní skončil na šestém místě. Na pátém místě skončil Jirka Harašta, který střídal čtvrté a šesté místo, pátý byl jenom na konci. O osmatřicet bodů ho porazil Pavel Konečný, který byl po čtvrté hře ve skupině hrající o osm bodů, měl být tedy bez šance. Na Miloše Pupíka Vávru ztratil osmnáct bodů, což není na šest her moc. Pupík turnaj rozjel impozantně, vedl až do třetí hry, po ní měl na druhého, zeleného Mácu, náskok dokonce 56 bodů. Pak se oba sesypali, Miloš naštěstí jen na třetí místo. Před něho se dostal Viktor Vodák, který nebyl ani chvíli hůř, jak třetí, vítězem se stal už zase Franta Staněk. Ten se polovinu turnaje rozkoukával ze sedmého místa a pak kousnul. Tato trojice je na třetí fotce, doufám, že aspoň šestnáctice přijde za měsíc, i Kůža, který slavil „hady a štíry“ a na rozdíl od Jirky Harašty nepřišel. To si přeje Váš oddaný Z. Barvínek